Ztracenci

Coppola potvrzuje, že umí (víceméně, že uměl). První hodina je nadprůměrná, závěr je doslova grandiózní. Výborní jsou jak hlavní dva mladí představitelé, tak zbytek hereckého ansáblu v čele s Patrickem Swayzeem, Estevezem,Cruisem, Dillonem a Lowem. A přitom už ten film léta neběžel v televizi. Škoda. (14.10.2004)

To je jak kdyby Tommy Wiseau dostal pod svý režijní vedení bandu známejch herců a mohl skrze ně zhmotnit svou poctu Jamesi Deanovi a nešťastnýmu mládí. Nepamatuju si dlouho, že bych viděl film, kde by herci hromadně takhle příšerně přehrávali a kde by některá z hlavních postav každých pět minut měla krátkou plačící etudu. Přitom Coppolovo Rumblefish ze stejnýho roku (s částečně stejným obsazením) je rozhodně dobrej film. (02.11.2020)

Nějak mě to nedojalo, snaží se to zapůsobit na emoční stránku, ale postavy mi nějak nesedli a dialogy co vedli mi přišli takové..bez ničeho.. líbila se mi samozřejmě doba ve který se to odehrává, kterou úplně zboznuju. Matt Dillon mě bavil asi nejvíc a taky mě zaujal ten rozhovor mezi mladým pomadou a kudrnatym zazobancem..jeden z rozhovorů, který mi přišel fakt super. (03.03.2018)

Po Rumble Fish další Coppolův vydařený výlet mezi mladistvé a pouliční gangy. Opět se snímek pyšní velmi silným hereckým obsazením v čele s Mattem Dillonem, velký prostor tu však tentokrát má C. Thomas Howell. Všichni zúčastnění zde podávají parádní výkon a jejich příběh je opravdu silný. Škoda, že v dnešní době tento snímek skoro nikdo nezná. (04.11.2012)

Ztracenci jsou o partě velmi mladých kluků, které trápí spousta problémů s dospíváním. Bohužel to nejsou uhry, ani ochlupení na místech, která dříve zůstávala holá. Jsou o válce dvou gangů, kde se spolu perou zazobaní a chudí. Hlavními hrdiny jsou Ponyboy a Johnny, kteří patří do party nagelovaných chuďasů. Celkově bych film označil za velmi slabý, hloupý a tak trochu pro teplouše. Neustálé srdceryvné scény, které ostře kontrastovaly s drsnými zevnějšky a chováním většiny herců, ve mne vyvolávaly ambivalentní pocity a objímající se chlapci se slzami v očích zas návaly odporu, zvracení a pocit neodbytné trapnosti. Neustále jsem se nemohl rozhodnout, jestli si ze mne Franta Coppolů náhodou nedělá prdel, nebo jestli to skutečně myslel tak, jak to natočil. Jediné klady, které jsem zde našel, byly básně Roberta Frosta, kterými se ohánějí téměř v každém filmu pro náctileté a plejáda skvělých herců, které svět teprve objevoval. Jinak je to kýčovitá sračka, u které se budete neustále ošívat. 35% (19.07.2016)