Reklama

Reklama

The Road to God Knows Where

všechny plakáty

Recenze (7)

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Dadele - proč to sledovat? Protože mi tehdy byly čtyři roky...protože tehdy jsem ještě ani nevěděla, co je to hudba...protože teď, když poslouchám Nickovy písně (spíš právě ty z dřívější doby), tak lituji, že nejsem (o dost) starší...protože pro mě, jako fanouška, je pohled na kus tehdejšího "normálního života" těch, které obdivuji, celkem neobvyklou zkušeností...protože je to už tak dávno a já nikdy nebudu moct potkat členy kapely tak mladé, jako jsou zachyceni zde...protože čas se nedá vrátit a ani já v něm neumím cestovat nazpět...a protože mě tenhle "dokument" nutí psát tak sentimentální sračky... ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Nicka Cavea samozřejmě zbožňuju, ale to neznamená, že budu dávat pět hvězdiček všemu, co se ho týká. Rozhodně ne tomuhle filmu, což měl být dokument z amerického turné Bad Seeds, ale je to jen rozvleklá černobílá nuda. Celý film vznikal patrně tak, že "režisér" Uli M. Schüppel na jednotlivých štacích kapely vždy položil někam do šatny či do autobusu kameru, zapnul ji a šel si dát cigáro. Poté se vrátil, kameru sebral, a to co na ní našel, použil do filmu. Divák tedy bude po většinu času sledovat, jak členové Bad Seeds mezi sebou, či s dalšími vůkol se vyskytnuvšími osobami žvaní, promiňte mi ten výraz, vo hovnu, pokašlávají, a občas si něco zabrnkají a zanotují. Je tu i pár koncertních záběrů, ale proč je sledovat, když součástí balení je i kompletní, souvislý koncert Live at the Paradiso? ()

Popluh 

všechny recenze uživatele

Dokument z amerického turné Bad Seeds se silně Jarmuschovským feelingem. A fuguje to i s minimem koncertních vložek. Minimalistické podání s atmosférickou černobílou kamerou se k zachycení běžného života hudebníků na turné víc než hodí a jinak nedostupné muzikanty v čele s Cavem ukazuje z trochu jiné strany. ()

yuppie 

všechny recenze uživatele

Mám rád Nicka Cavea, a líbí se mi tenhle dokument. Někoho by možná mohl nudit (i fanouška), ale mě se na něm právě ta bezprostřednost líbila. Jasně, režisér mohl říct: "tak kluci, točím tady dokument, tak mi teď něco do kamery řekněte". Místo toho kameru někam "položil" a tak vznikl přirozený dokument o jednom turné. ()

Reklama

Reklama