Přežili jsme Ardeny

Barevně fascinující, příběhem nudící a herecky mdlý film, ve kterém se po celou dobu vlastně nic neděje. Něco se stane v úvodu, něco na konci a jinak se hodinu koukáte na vojáky, kteří vypráví své zážitky z války či dětství, přičemž hlavní trauma jednoho z nich je stěžejním bodem tohoto celého spektáklu. I to se nakonec dozvíte, ale prostě je tenhle film o ničem a tudíž zbytečný. [březen 2005] (20.12.2005)

A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát, a kde jsou ti vojáci, kde mohou být, řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? Přežili jsme Ardeny je na své téma velmi špatně zpracovaný snímek. Měl jsem pocit, že natáčení probíhalo tímto způsobem: Nějakou dobu se putovalo lesem, natáčelo se, vojáci se trochu bavili, pak si režisér řekl, že to začíná být nudné a rozhodl se přidat na pár minut nový prvek (první skrýš, druhá skrýš, nová osoba...) a opět se šlo. Faktu, že se jedná o vojáky jsem nevěřil a nezačal jsem mu věřit ani na konci, spíše jsem měl pocit, že se jedná o skupinku znuděných a zbloudilých myslivců, kteří prožívají jeden "žůžový" den. Celou hodinu se film plazí - div neumře - od ničeho nikam. Vůbec nic se neděje, ba dokonce pokud se něco stane, buď jsme to již viděli nebo nám to tvůrci za okamžik ještě zopakují. Jedná-li se o zajímavou myšlenku, tak nejspíš jen proto, že něco tak dementního jste nečekali. Občasné repete kostelové akce je nadmíru nepochopitelné. Vidiny pana "nikdy nestřílím vedle" působily směšným dojmem, jako by celý ten nápad vznikl omylem (strašidelný přechod před kamerou - že by se někdo spletl a omylem tam prošel?; rodinka - diváci se přišli podívat jak se natáčí film?), ale což, režisérovi to přišlo dobré, tak to tam zanechal. Na psychologický film tomu totiž chybí nějaké téma, které by bylo zpracováno. Je tu sice několik náznaků, ale ani jeden nikam nevedou. No což, po hodině konečně přijde něco jako náznak akce a film se konečně pohne a začne alespoň trochu utíkat. Konflikt není nijak dokonalý, ale rozhodně se jedná o osvobození z předchozího odpadového utrpení. A vlastně ano, docela mě bavil. Příjemná lokace (zídka, sníh...) mi totiž velmi připomněla radostná léta, kdy jsem hrál Medal of Honor. Nakonec tahle vyblitá podívaná přeci jen něco málo ukáže, přesto se však jedná o zoufale mdlý snímek, který nikomu nemohu doporučit. (01.12.2007)

Kdo tvrdí, že si během hodiny a půl vytvořil vztah alespoň k jedné z postav, lže. Film produkovala nejlepší počítačová hra, která vytváří příběhy z války. Ty jsou plné akce a kulek, jenže tady se člověk první hodinu skoro žádné nedočkal. Už úvodní masakr byl trapně odbytý. Asi nezbyly prachy na kompars, ale vidět jak padá k zemi 5 chlápků, kteří mají vytvořit pocit zoufalství, není moc dobré. Musel jsem se hodně držet, abych neusl. Závěrečná půl hodinka mě sice probrala, ale sakra, vždyť člověku bylo uplně jedno, jestli tam všichni chcípnou, nebo se zachrání. (28.09.2008)

Oproti přehypovanému Vojínu Ryanovi konečně povedená věc. Komorní drama několika amíků, ke kterým se přidá jeden angličan. Ostatním je automaticky trnem v oku. Pár zajímavých názorů na celou vojenskou našinérii a zjištění, že nepřátelé jsou taky jenom lidi. Pomalý spád s pár zajímvými momenty vás odmění dokonalou potyčkou s Němci ke konci filmu. Za sebe doporučuju. (02.10.2008)

Snímeček, který se svezl na trendu válečných filmů ve stylu Zachraňte vojína Ryana a Bratrstvo neohrožených. Potíž je ovšem v tom, že každá samostatná epizoda Bratrstva je ve výsledku kvalitativně i myšlenkově úplně někde jinde. Představitelům téhle putující partičky se ani nedaří upoutat pozornost natolik, aby k nim divák dostatečně přilnul a v jejich těžkých válečných trampotách za nepřátelskou linií soucítil. Nostalgické dialogy, které mezi sebou ve volnějších momentech vedou, a ve kterých vzpomínají na svou domovinu, působí notně křečovitě a nuceně. Bohužel, režisér se zřejmě snažil i o jakýsi duchovní přesah, který se pokouší uplatnit v osobě nábožensky založeného vojáka Deaca. Když se tedy postavy odhodlají k hlubokým rozhovorům o Bohu a jejich kázání podbarvuje protivná militaristická hudba televizního charakteru, toužebně očekáváte německou ofenzívu. Filmu se nevyhla ani sprška logických lapsů a víceméně úsměvných náhod, které vzhledem k vysoce průměrnému profilu celého snímku beru jako vítané zpestření a důvod k pousmání. Kdyby tedy nebylo zbytečně patriotistické a rádoby duchovní tendence a místo toho se tvůrci snažili pojmout donekonečna omýlané téma Druhé větové války jiným způsobem, či se jen pokusili o nepatrné posunutí žánrových hranic, dopadl by výsledek nepochybně lépe. A přitom začátek vypadal tak slibně. Schade. (09.02.2008)