Hooligans

"Když dostaneš první ránu, zjistíš, že nejsi ze skla. Neuvědomíš si, že žiješ, dokud si nesáhneš na dno." Nikdy jsem nebyl členem žádné firmy fungující pod zástěrkou fanouškovství, ale pokud bych se jednou rozhodl rozdávat budspencerovky v barvách svého klubu, tak by to rozhodně nebyl West Ham United, nýbrž FC Barcelona případně Slavoj Houslice. Hooligans, k mému jistému zklamání, o fotbal skoro nezavadili, o životě rowdies jsem se toho určitě dozvěděl víc z dokumentu MacIntyre Undercover, ale dost mne to bavilo jako příběh truhlíka, do kterého s chutí kopal celý svět a on se prokrvácel k tomu, že každá zapůjčená rána se musí vrátit i se slušnými úroky. (27.12.2011)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)

Film Hooligans nenapáda, nehodnotí, nešíri myšlienku násilia, ani ho však neodsudzuje. Pôsobí veľmi nestranne, s výnimkou záverečných pasáži. Prezentuje len tému mladých chuligánov, prúserákov, ktorí balancujú so svojim životom za cenu nebezpečného vzrušenia. Cez násilnosti a bitky si vyriaďujú účty? Je to ich primárna motivácia? alebo NYH skupiny či Red White Angels možno chápať ako istú formu neškodného vybúrenia sa... v tom prípade si viem vybaviť aj prospešnejšie formy vyvenčenia sa...zaujímalo by ma, kolkí z nich by sa SÁM od seba postavil zoči voči rovnako silnému súperovi len za účelom hájiť svoj futbalový tím..ide predovšetkým o mozgy vymývajúcu masovú skupinovú záležitosť, spolupatričnosť a tvárenie sa, že sa bijem podľa určitých pravidiel.. Chápem tých, čo sa do tejto extrémistickej skupiny chuligánov dostanú za účelom LEN niekam patriť - to sú chudáci, ktorý sa nevedia začleniť spoločensky prospešnejšie....no tí, ktorí to robia pre premasírovanie si svojho ega, tí sú naozaj ešte väčší chudáci...pretože normálne zmýšlajúci človek sa do takej sračky vedome nezačlení....no ale k filmu:)) Ksichtík Elijaha Wooda mi medzi drsných hooligans hneď z úvodu nezapadol, no musela som sa adaptovať. Tematika hooligans veľmi dobre spracovaná, žiadna nuda, má to myšlienku a pútavú atmosféru. (18.12.2006)

Predstavte si futbalový zápas, kde hrajú proti sebe dve silné mužstvá, zato plné primitívnych idiotov. Začnú hrať, postupne zápas prerastá v šarvátky a bitky so zlomenými nohami, neskôr si začnú hráči strielať aj vlastné góly a nechýba ani jeden mŕtvy na ihrisku. Hráči nie sú schopní sa riadiť pokynmi trénerov. Rozhodca je žena, ktorá sa snaží tento zápas dopískať až do konca, aj keď s mnohými žltými a červenými kartami. Aj takýto zápas ale môže byť zábavný, aj keď som vošiel na nesprávny štadión. (09.06.2012)

Dalsi z rady filmu, ktere se snazi americkemu publiku priblizit neco, cemu nerozumi. Nezavisla produkce? Mozna ,ale "nezavisle" tento film rozhodne natoceny neni a ani zde vymodelovani rowdies, jenz jiste maji predlohy v realnem svete, nejsou zcela reprezentativnimi vzorky a nedokazi psotihnout tak komplexni a slozitou problematiku, jakymi fotbalovi radikani fanousci jsou. Tak rozsahle tema by si zalouzilo spise tak 3hodinovy dokument od BBC a ne Elijaha Wooda, ktery si uvedomi, ze "telo neni z porcelanu". A taktez nechapu komentare nekterych navstevniku tohoto webu, kteri odsuzuji udajne sladkobolny zaver. Ti si asi neuvedomuji, ze vetsina prumernych obyvatel potrebuje jasne a kratke ponauceni na konci, aby si mohla odnest to, co autori zamysleli. Pro ne prosim tolerujme tyto nutnosti, je nutne vyvest si z filmu nejake myslenky a zavery, ale ne kazdy tento "dar" ma... (19.02.2006)