Přísahám a slibuji

Začátek seriálu mě celkem uchvátil, a to i přesto, že z něj přímo čišela jeho nízkorozpočtovost. Bohužel později už to tak dobré nebylo. Osobně nemám nic proti Zuzaně Bydžovské, ale tady mi hrubě nesedla a je asi hlavní příčinou, proč hodnotím jenom třemi hvězdičkami. Kdyby děj neutíkal tak dopředu a zůstali jsme pořád v roce nebo ve dvou od konce války, scénárista se zaměřil víc na detaily než na notoricky známý a smutný poválečný politický vývoj, dalo se z toho vytlouct víc. (01.02.2008)

I já bych pravděpodobně podlehl zdejším oslavným ódám na tento film, kdybych předtím neviděl celou Zdivočelou zemi. Tento doktorský příběh z pohraničí oproti Zdivočelé zemi jen zlehka klouže po povrchu, je takový bezkrevný, umocněn Abrhámovým nevýrazným hereckým výkonem ala Člověk proti zkáze. Obecně bych řekl, že i další velká herecká esa tak nějak procházejí seriálem a nezanechávají za sebou skoro nic. Divák tak zůstává nezasažený. Odsun německých doktorů ve mně nevyvolal žádné emoce a to určitě měla být silná chvíle. Vlastně ani vůbec nevíme o co tomu Abrhámovi ve finále jde, zklamání. 70% (25.06.2022)

Po prvním díle to vypadalo na jasné čtyři hvězdy, bohužel s každým dalším dílem to šlo trošičku dolů, děj je čím dál rozplizlejší a řeší se čím dál méně zajímavé věci. Což vyvrcholí kauzou konkurzů na primariáty, která mi přišla v podstatě úplně o ničem. Také Abrhámův vztah s Bydžovskou mi ze začátku přišel celkem v pohodě, ale časem to začalo být hodně otravné. A postava Abrhámovy dcery tomu též moc nepomohla. (11.11.2017)

Ne všechny scény a motivace postav jsou zde dobře napsány, některá černobílá klišé rovněž zabíjejí zajímavý nápad a myšlenku (tedy že ne všichni Němci byli zlí, že i Češi se chovali hnusně, že v lékařství by nemělo nepřátelství mít co dělat apod.), žel i Abrhám a postavy kolem něho mi přijdou takové nijaké a nanicovaté, Janžurová svými vtipnými vsuvkami je spíše na škodu, a tak nějak není jasné, kam celkově seriál směřuje a co chce přesně říci. (30.12.2014)

Zatímco na lékaře Otu Duba jsem vždy slyšel jen chválu, s jeho literárními aktivitami to tak jednoznačné nebylo. Určitá idylizující tendence i apriorní sklon nadržovat dobru působily poněkud kontraproduktivně vůči záměrům, které do svých románů a novel (převážně) vkládal. Z druhé strany bylo zřejmé, že se vždy jedná (až na akceptovatelné výjimky) o skutečné umění. Román, nazvaný podle českého překladu svrzujících slov klasické akademické přísahy (Spondeo ac polliceor), patří k tomu nejlepšímu, co Dub napsal. Scénárista Otto Zelenka - svými kvalitami plně srovnatelný s klasikem Dietlem - i režisér Filip literární předlohu ještě podstatně vylepšili a plně využili její atraktivní námět. Herecké výkony prakticky bez rozdílu toto úsilí dále pozvedly. Zmiňovaná až jednorozměrná kladnost hlavního hrdiny (pomiňme určitovou Dubovu autostylizaci) je v tomto případě plně na místě - tito lidé opravdu žili a opravdu byli obětaví a nezištní. Všeobecně se věřilo a doufalo, že zdrcující zkušenosti z hrůzných let Mnichova, Druhé republiky i protektorátu narovnaly vztahy mezi lidmi, posílily solidaritu a že takto nastolený mír už nikdy nikdo nebude zpochybňovat (sr. v tomto ohledu skvělou Svěrákovu OBECNOU ŠKOLU). Pochopitelně, že skutečnost Třetí republiky byla složitější. Ale protože doba byla černobílá, i padouši byli zavrženíhodnými padouchy a zločinci zločinci. (Přechodů se jaksi nedostávalo, vždyť i válka také ve svém zázemí byla černobílá). Více bych v této souvislosti proto rád zdůraznil přesnost postižení a také odstínění odcházejících německočeských lékařů a zdravotních sester i výstižné postižení regionální atmosféry někdejšího hlavního města samozvané župy Liberce (včetně wervolfů). Klady v tomto případě vysoce převažují nad slabinami. A tak na závěr zbývá jediné povzdechnutí: Proč již dávno toto pozoruhodné, v každém případě nadprůměrné dílo nebylo převedeno na DVD nosiče? (02.12.2007)