Generál Eliáš

Jistě, pocta velkému vojákovi a ještě většímu vlastenci by šla natočit ještě lépe. Tato malá televizní inscenace diváka příliš nevtáhne, nicméně především díky výkonu Luďka Munzara si alespoň lze udělat představu o tlaku, kterému agent s krycím jménem "Důvěrník" musel čelit. A že mu čelit dokázal a ještě k tomu takovým způsobem, to jen svědčí o kvalitách tohoto výjimečného muže. Za výtečného Františka Němce navyšuji skóre na 80% a nezbývá mi než doufat, že náš národ už nikdy nebude takové muže jako generála Eliáše potřebovat. PS 24. 3. 2019: Tehdy jsem tím samozřejmě mínil pozici vlasteneckého agenta v okupační vládě. Jinak nemůže být sporu o tom, že mužů a žen takto pevného charakteru je nám třeba v každém čase, tedy i dnes. (15.07.2007)

V chuďoučkých kulisách, na koleně spíchnuté, ovšem tak brilantně obsazené a vynikajícím způsobem zahrané, že nelze nedoporučit. Němec, Brabec a Munzar (v tomto pořadí) předvádějí koncert, člověk si říká, kdo by v tom musel hrát dnes, aby to bylo tak herecky nabité. Rozsahem (týká se "jen" roku 1941) i podobou malá, ale námětem a snad i dosahem velká inscenace. Člověk se skutečně až bojí pomyslet, jak by se současní političtí představitelé této země chovali v podobné situaci, v jaké se dílem osudu ocitl gen. Alois Eliáš. (28.01.2019)

Každý by si měl uvědomit, jak těžká pozice to byla, ochcávat nohy Němčourům celé dva roky, a zároveň pracovat pro londýnský exil. V dnešní době už se pohled na tzv. kolaborantskou protektorátní vládu mění, zlidšťuje. Tento film naprosto parádním způsobem vykresluje atmosféru doby, cíle Německa v Protektorátu a rozsah prostředků, které Němci byli ochotni použít pro zajištění klidu vojenské výroby v Čechách. Herecký koncert Munzara, Brabce a zejména Němce činí z inscenace jednu z perel let devadesátých...100% (13.08.2012)

Komorní TV inscenace, kde osm herců rozehrálo neskutečnou partii. Vyzdvihuji výkony pana Munzara a Brabce. Generálu Eliášovi měla být podobná pocta natočena už dávno. Tento nesmírně statečný muž a vlastenec by si zasloužil celovečerní film. Mám v obrovské úctě naše muže co bojovali na západní i východní frontě a riskovali své životy při bojích s nepřítelem. Před kým ale opravdu smekám byl náš domácí odboj, který neustále stíhán a rozbíjen gestapem dál a dál vysílal své zprávy do Londýna, přenášel zprávy mezi jednotlivými buňkami, staral se o výsadky či shromažďoval důležité informace o výrobních kapacitách fabrik... To vše za neustálé nejistoty, kdy gestapo zabuší na dveře, zda ten či onen agent není provokatér a dá se mu věřit, či co všechno gestapo už ví či neví od zatčených... A to vše s vědomím, že každá rodina, která pomáhala odbojářům, bude celá vystřílena včetně dětí... Škoda, že tam nebyla zmíněna tzv. chlebíčková aféra, kdy Eliáš pozval české kolaborantské novináře na pohoštění, kde se servírovaly otrávené chlebíčky do kterých byly vpraveny bakterie tyfu, tuberkulózy a botulotoxinu Inscenace byla perfektní. * * * * * (29.12.2011)

Nejednoduchá úloha generála a prvního protektorátního ministerského předsedy ing. Aloise Eliáše zůstává v obrazu českých dějin stejně nevděčnou, ne náhodou podobnou té, kterou sehrál prezident Hácha. Pokus o udržení alespoň minimální autonomie, snížení rizik a ztrát pro české země i riskantní zapojení vlastní osoby do odbojové činnosti, by v konečném resumé tohoto bývalého diplomata a neobyčejně statečného člověka neměly scházet. Munzarova herecká kreace je obdivuhodným psychologickým portrétem muže na rozhraní své politické kariéry, plně si uvědomujícího fatálnost kontroverzních činů, ospravedlňovaných nejasným hrdinstvím ve prospěch národa. Se stejným zaujetím vytvářejí své vedlejší role František Němec, Jana Hlaváčová i Vladimír Brabec. Zůstat vězněm ve vlastním těle jistě nebyla snadná volba, vývoj a události druhé světové války ale dali Eliášovu hrdinskému gestu za pravdu. Dnes určitě. (25.05.2014)