Generál Eliáš

Postava blízkého Benešova spolupracovníka a legionáře generála ing. Eliáše zůstala a zůstává neznámou. Ještě méně známo je o Eliášově působení v čele první vlády protektorátu Čechy a Morava. Vzdělaný, kultivovaný muž věděl dobře, co riskuje, vstupuje-li do politiky v době tak pohnuté jakou byly první týdny přímé německé okupace celé naší země. Ve své rezistenci nebyl ve vládě osamocen (na rozdíl od něj včas emigrovat dokázali v r. 1940 ministři Feierabend a Nečas), prakticky jako jediný však svůj odboj odvedl až do hořkého konce na kobyliské střelnici v pozdním jaře 1942. Munzarovo realistické herectví s vyhraněnou schopností psychologické drobnokresby v pohybu těla, gestikulaci i hlasové modulaci nalezlo v tomto případě vděčné pole. Ani osobnost režiséra Háši by neměla být přehlížena; bez ní by Munzarův výkon nebyl představitelný. Niternost je tedy zvláštním přínosem inscenace. A poznání vnitřního Eliášova světa naopak trvalým užitkem diváka, který pro tento případ alespoň zhruba tuší, co vlastně chce. (05.11.2007)

Výborný televizní film, a opravdu zdařilá pocta generálu Eliášovi, který to neměl opravdu lehké, stačí se jen zamyslet, co by každý z nás v tak vypjaté době dělal, a hlavně jak by uvažoval v onen dramatický moment kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit ani pod třeba jistým nátlakem..Luděk Munzar jeho manželka Jana Hlaváčová nebo František Němec-výborní, a jejich role byly opravdu přesvědčivě sehrané. Opravdu velice bezradně se člověk cítí, když se jde čas od času podívat na Kobyliskou střelnici, k památníku obětem které tu byly za protektorátu zabity, a pak především obětem Heydrichiády, a tam vidí všechny ty jména mimo jiné i to Eliášovo-člověka v té době opravdu velice vlivného (ministerský předseda vlády PČAM), a člověka pracujícího pro vojenský protifašistický odboj ("Obrana národa"). Ještě do teď mi v uších zní Eliášova neuvěřitelně pravdivá věta "Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine..! (17.06.2007)

Tady řeknu něco s čím si určitě popudím většinu zdejších uživatelů a ještě větší část neuživatelů csfd, ale já si to prostě nedokážu odpustit, tím spíš, že při sledování téhle inscenace mě téma hrdinství českých lidí za druhé světové války lítalo mozkem jak sem a tam jak nadopovaný jo-jo. Pro mě totiž nikdy nebyl - není a nebude hrdina ten, kdo vydá svou zem do rukou nacistů, nechá v ní napospas nacistickejm gaunerům svůj národ a co nejrycheji zdrhne do bezpečí. Naopak hlubokou úctu, respekt a obdiv cítím ke každému, kdo v České republice zůstal a vyrovnával se s každodenním stresem zda náhodou na dveře druhej den nezaklape gestapo a "nezahraje" mu osudovou. Takový lidi možná nevedli odboj z Londýna, po takových lidech se nepřejmenovávají ulice ani se jím nestaví sochy a už vůbec se o nich nemluví, ale takový lidi pro mě byli 100x statečnější. Co je však ještě horší, když se nedostává adekvátní pozornosti ani těm Čechům, kteří zde nejen že zůstali a zažívali nacistickou medicinu strachu a teroru, ale ještě proti ní bojovali. Takový lidi si zaslouží svoje inscenace, filmy, sochy, ulice i náměstí, protože takových lidí nemá žádný národ nikdy dost. Výborný pane Hášo i pane Kupko, tleskám za téma i komorní zpracování, stačí pár dialogů aby každýmu z nás bylo jasný, že by radši tančil tango s ďáblem, než aby byl na místě pana Eliáše a herecký výkony pánů Munzara, Němce a Brabce jsou rovněž na aplaus. (19.03.2013)

Každý by si měl uvědomit, jak těžká pozice to byla, ochcávat nohy Němčourům celé dva roky, a zároveň pracovat pro londýnský exil. V dnešní době už se pohled na tzv. kolaborantskou protektorátní vládu mění, zlidšťuje. Tento film naprosto parádním způsobem vykresluje atmosféru doby, cíle Německa v Protektorátu a rozsah prostředků, které Němci byli ochotni použít pro zajištění klidu vojenské výroby v Čechách. Herecký koncert Munzara, Brabce a zejména Němce činí z inscenace jednu z perel let devadesátých...100% (13.08.2012)

Na tu nejlepší tradici televizních inscenací Československé televize navázal svým dílem režisérský rutinér Pavel Háša. Jeho televizní inscenace zobrazující výsek života jednoho z největších hrdinů druhého odboje generála Aloise Eliáše je skutečně unikátní projekt. Opravdu strhující příběh, který sám o sobě je nosným prvkem díla, elitní herecké obsazení, vynikající scénář dalšího rutinéra televizních inscenací ČST J.S. Kupky (který mimochodem příznačně pro historický běh naší země uzavřel svou uměleckou dráhu rámcovým obloukem kopírujícím tvůrčí dráhu jednoho z elitních herců nejen této inscenace, totiž Vladimíra Brabce, Kupka rovněž vytyčil svou kariéru 30-ti případy majora Zemana, tedy aktem kolaborace, a vynikající inscenací o hrdinovi, kterého národ zprvu jako kolaboranta vnímal, tedy reflexí tenké hranice mezi hrdinstvím a kolaborací). Takto silné téma se opravdu nevidí každý den a především jím je tahle televizní inscenace jedinečná... (18.03.2013)