Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Léto 1967. Henri a Jules, dva přáleté z dětství, tráví své poslední prázniny před odchodem na studie. Jules zůstává na venkově, zatímco Henri je posílán na internát do Paříže. V průběhu podzimu se oba zamilují: Henri do Émilie, ženy ředitele lycea, a Jules do Lucie, mladé komediantky. Henri utíká s Émilie do New Yorku, kde pár měsíců pobývají až do nevyhnutelného rozchodu. Jules se dopisem svěřuje svému příteli s trápením, které ho pro jeho vášeň postihlo. Émilie je na rozdíl od Henriho hluboce zasažena bolestí mladého muže, a rozhodne se mu odepsat. Postupně vzniká nikdy nekončící korespondenční vztah provázející naši trojici po léta vzájemného míjení se... (Dan)

(více)

Recenze (3)

Dan 

všechny recenze uživatele

Poetický snímek o lásce, vášni, radosti, štěstí a utrpení. Úryvky z dopisů a krátkými kompozicemi naznačuje něco málo z hledání tří věčně mladých hrdinů zrozených v atmosféře šedesátých let. Často do nich příliš nevidíme, kamera se koncentruje na kotníky a lýtka nebo prázdný prostor mezi dveřmi. Ale cítíme něco z toho, co ti lidé nahoře prožívají... ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Anglický název EVERY NIGHT, alternativní název na titulcích je NIGHT AFER NIGHT, tedy asi NOC PO NOCI. Francouzský titul VŠECHNY TY NOCI odpovídá i textu úvodní písně v barokním stylu, který naznačuje ideu díla. (Pozn: režisér ztělesnil ve filmu roličku barmana). ()

Reklama

Eodeon 

všechny recenze uživatele

doklad, že Green disponuje vlastním vyspělým stylem už od počátku své filmové tvorby. tématem mi zde trochu připomněl Françoise Truffauta, protože i ten se v průběhu své tvorby snažil zachycovat různé podoby lásky spolu s tím vším, co ji nutně doprovází, a nebál se ani toho neprávem haněného patosu. mimo to, jeden z Greenových předních herců, Adrien Michaux, mi velmi připomíná Jeana-Pierra Léauda a to vzezřením i herectvím. to mi upomíná další souvislost, kterou má Greenův styl s postupy Roberta Bressona: bez nadsázky si troufám tvrdit, že Green dovedl k dokonalosti Bressonovy zásady pro vedení herců (podobných zásad se drží například i takový Aki Kaurismäki) a tím opět doložil, jak moudré a hlavně nadčasové poučky to byly. jistým způsobem to odkazuje až ke slavnému Kulešovovu efektu, protože modely bez hereckého výrazu se zde projevují jako vskutku přepjaté emocemi. je to nejlepší důkaz toho, že se nejedná o žádné teatrální pseudo-umění, jaké předvádí naopak jedna z postav Mostu umění ve snaze procítěně předvést úryvek monologu z Faidry. co nevidíme ani neslyšíme, ale přesto ve filmu silně vnímáme, jsou niterné emoce vycházející ze samotné látky filmu. zato vedení kamery je na mou zkušenost jedinečné a neobvykle podnětné ke sledování nejen děje uvnitř filmového rámu, ale i k bedlivému zaznamenávání změn formy samotné. tématem je pak tedy opět láska v jejích různých podobách, v tomto případě doplněna významným dílem i o hodnotu pevného přátelství a to vše je propojeno a uloženo do historického kontextu proměn paradigmat ve druhé polovině dvacátého století a vlivů nových způsobů myšlení o člověku, životě a mezilidských vztazích. není to žádná parodie na typicky francouzský intelektualismus, jak se často dočítám. naopak, Noc za nocí je velmi inteligentní film, efektivně zabraňující jeho intelektuálnímu čtení. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama