Panelové vztahy

Socialistická podoba „šťastného“ manželství: lehce hysterická žena, v manželství (nebo spíš z manželství) apatický muž; film začíná jejich rozchodem a na několika epizodách z minulosti s brutální nezaujatostí ukazuje, proč mezi nimi začala komunikace drhnout. Nepotřebujeme znát jména ani další detaily z jejich životů, definuje je prostředí. Fráze paneláková šeď k Prefab People sedí dokonale. Kamera během dlouhých dialogů pozoruje tváře manželů v dotěrných detailech, což napomáhá stísňujícímu dojmu. Není úniku a není to příjemné. Hlavně střídmá délka činí tuhle záměrnou nesnesitelnost snesitelnou. 60% (02.08.2010)

Znalý tvorby Bély Tarra může považovat za odklon k formalismu buď jeho dvouzáběrovou televizní adaptaci Macbeth, nebo následný Podzimní almanach. Určité tendence lze podle mě vystopovat již tady. Tarrův návrat k černobílému materiálu považuji za důmyslný tah, kterým posiluje především dokumentárnost. Opět velmi chytře napsané dialogy tu nejsou již tak často prezentovány ve velkých detailech, daleko více v detailech a polocelcích. Nemálokrát rozostřená ruční 16mm kamera nyní spíše s odstupem pozoruje. Nejdospělejší raný Tarr. Pro Shadwella: A teprve čtivo o Sanaci betonových konstrukcí stojí za to. :-) (19.02.2008)

Nech mi nikto nehovorí, že tento chlapík, hrajúci v práci futbal na stoličke a doma si apaticky otvárajúci jedno pivo za druhým, nebol predobrazom Homera. Takže osobne sa domnievam, že Béla by mal byť vďaka tamtiemom ťažký multimilionár. Lenže to by zase jeho mohol zažalovať Miloš Forman, že mu kradne jeho patent na filmy trapnosti. Takže pozrime sa radšej na Panelové vzťahy ako na samostatný film. No je to trápne a vtipné zároveň a pripomína mi to socialistickú variáciu Simpsonovcov.....ok tak nič. Ibaže scéna futbalu v práci mala byť tá, čo sa zapíše do análov svetovej kinematografie a nie nejaká alegorická kúpa práčky :) (28.03.2017)

Tady mě Béla Tarr překvapivě celkem potěšil. Sice některé scény trvají příliš dlouho, jiné scény tam zas podle mě úplně chybí (protože se tu pár věcí stane úplně zničehonic) a i na té psychologii se tu mělo víc zapracovat, protože bez ní to vyobrazení nefunkčního vztahu není úplné a částečnou kompenzaci psychologie mi prostě nevynahradí pokus ji do toho zakomponovat způsobem "tohle s nimi udělalo to šedivé panelákové prostředí". Tedy takhle, vynahradil by ji, ale já ji z toho prostě dostatečně necítil. Kamera se o to sice snaží, ale ta vykresluje především (ať už vědomě či nevědomě) vztah těch dvou namísto atmosféry prostředí okolo nich. A pár kritických narážek na socialismus, objevujících se taky zničehonic, něco takového nevynahradí a ani nevytvoří. Jako mám tomu co vyčítat, ale zase na druhou stranu musím uznat, že to Tarrovi tentokrát konečně funguje, vyznění některých scén a práce s nimi je tu prostě dokonalá (hlavně u té "nekonečné" taneční oslavy, kterou Tarr natočil úplně geniálně) a ačkoli výše kritizuji slabou psychologii postav, podstatné je, že tu Tarr nějakou má a sem tam ji umí podat pouze obrazem, což nezvládne každý. Dlouho jsem chtěl dát i čtvrtou hvězdičku, ale na tu tam těch mínusů vidím bohužel pořád dost, nicméně to nemění nic na tom, že se mi poprvé něco od Tarra líbilo. Asi bych se měl víc zaměřit na jeho ranou, dokumentárně působící tvorbu, než na jeho pokusy o slow cinema a Tarkovského, kde si oba styly bere jen do formy, ale přesahem jsou banální a vlastně bez větší hloubky. Silné 3* (03.06.2022)

V Panelových vztazích se variuje téma bytového soužití pod taktovkou Bély Tarra. Ten vykresluje trable manželského páru svým, z rané tvorby, typickým autentickým stylem, kdy v černobílých barvách nechává rámovat postavy v detailech a polodetailech a prací s neherci se snaží docílit co nejvěrohodnější realističnosti. Ve snímku si poprvé zahrává s časovými vztahy tím způsobem, že napřed ukáže manželskou hádku a pak retrospektivně ukazuje epizody z jejich manželského soužití aneb to, co přecházelo jejich zásadní hádce. Opět geniálně napsané dialogy a stísněná atmosféra bytu, ve kterém se odehrává problém mezilidských vztahů. Závěrečná scéna filmu nezapomenutelná a skvěle podchycující dojem a zážitek z filmu. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (08.12.2016)