Smrtelné horko

They just don't make them like that anymore. Osmdesátky měly své nezaměnitelné kouzlo díky protržení stavidel pokleslé kreativity, které přinesl boom videotrhu. V sedmdesátkách ještě filmy byly závislé na tom, že musejí diváky přímo přitáhnout do kin, takže se všemožně snažily vyvolávat dojem zdánlivé úrovně - nejlepším příkladem budiž dobová porno produkce, která se vyjadřovala k sexualitě coby společenskému fenoménu. Naproti tomu video přineslo potřebu se na první pohled odlišit od hromady konkurence vyrovnané do všech stran okolo vašeho filmu na polici videopůjčovny či prodejny s kazetami. "Smrtelné horko" (velké díky českému distributorovi za náležitě jalový a nesmyslný překlad původního názvu – chtěl bych vidět nějakou ontologickou explikaci na téma existence a smrtelnosti horka) představuje charakteristický osmdesátkový titul, obzvláště pak v rámci zombie filmů. Zombie tou dobou opustily vody okrajových oblastí kinematografie a zabydlely se v mainstreamu, jak ostatně stvrdil klip k Thrilleru Michaela Jacksona, tudíž se staly i vítaným doplňkem do produkcí béčkových společností. Tentokrát se oživlé mrtvoly překvapivě spojují s žánrem buddy movie ala "48 hodin" či "Rudé horko", kde nejen, že dva předpisově frajerští policajti jsou na stopě oživování mrtvol kriminálníků, ale dokonce sami na vlastní kůži pocítí výhody relativní posmrtné nezničitelnosti. Tvůrci se důsledně snažili navodit v rámci třetiřadé produkce dojem alespoň studiové béčkovosti. V hlavních rolích tak s nezáměrnou směšností excelují "céčkový Kurt Russel" Treat Williams a hovězí hlava s muletem Joe Piscopo, doslova každá druhá věta je pokus (zpravidla ubohý) o suchou hlášku a v čestné roli, přiznávající inspiraci snímku, se objevuje i Vincent Price. Pod návalem atrakcí a frajerských průpovídek se dokonce rozpadá i základní koncept buddy movie, neboť hlavní hrdinové se v zásadě liší pouze tím, že jeden má sako a druhý koženou bundu, ale oba jsou v zásadě charakterově totožní über-borci. Z parťáckých akčňáků tak film vlastně zachovává jen queer rozměr, když oba hrdinové jezdí po městě zásadně spolu v křiklavém červeném cadilacu, jehož vlastnictví není nikdy konstatované, takže zřejmě spadá pod společnou domácnost. Ovšem i přes míru campové zábavnosti žánrového podkladu na sebe hlavní pozornost strhává zdejší grandiózně bláznivé pojetí oživlých mrtvol. Fajnové masky a speciální efekty dělají z každého střetu pastvu pro brakově vysazené oči, při čemž zcela fenomenálním vrcholem pak je zdejší souboj hrdinů v čínské restauraci, kde obživnou tamní zvířecí pochoutky. Peckovačka se zombifikovanými kuřaty, uzeným prasetem a ve finále i celým hovězím torzem staví "Smrtelné horko" vysoko na žebříčku nezapomenutelných braků. Navíc, kdybychom chtěli, můžeme zdejší motiv zombifikování hrdinů, kteří se po smrti vracejí dotáhnout svůj poslední případ, vidět jako nápaditou reflexi schémat akčních filmů o drsných policajtech. Tentokrát opravdu platí, že pro tyto geroje, kteří jsou parťáky až za hrob, představuje zásah kulkou jen škrábnutí a práce se jim stává přednější než jejich vlastní život, když se po obživnutí nikterak nepozastavují nad důsledky tohoto fenoménu a myslí pouze na to, aby dostali šmejdy, kteří mají vše na svědomí. (17.07.2013) (méně) (více)