Grázlové

Ve své pouti proti chronologickému pořadí filmů Wese Andersona jsem přece jenom obejevil jeden, který si ode mě nevyslouží superlativy. Namlsán z jeho třech pro mě dokonalých filmů jsem tak nějak očekával, že i jeho debut bude nějakým způsobem nezapomenutelný. Nebyl. Je to příjemně svěží příběh o jednom pevném přátelství ("buddy chemie" funguje dobře i proto, že oba hlavní protagonisté jsou bratři) ,ve kterém jsou už tu a tam rozpoznatelné rysy Andersonových pozdějších "vyzrálejších" děl. Hlavně začátek se však rozjížděl pomalu a na konci se to celé tak nějak rozplizlo do ztracena. I tak - kdybych natočil takový debut, říkal bych si Pan Filmař. 60% (28.08.2006)

Celovečerní debut Wese Andersona si ještě nenese zcela typický rukopis tohoto kultovního režiséra, jde spíše jen o trochu atypický americký nezávislý film, přesto se už tady dá nalézt několik styčných ploch s později tak nezaměnitelným a lehce rozpoznatelným tvůrčím stylem, minimálně se tu rodí okruh režisérových hereckých oblíbenců (Wes Anderson tu pro film objevil bratry Wilsonovi), snaha o parafrázování zažitých konvencí, slabost pro netypickou hudební složku (obvykle staršího data - zde navíc hispánského původu), kterou má na svědomí Wesův dvorní skladatel Mark Mothersbaugh, exponování absurdně konotovaných postav, cit pro silnou nadsázku a nepopiratelný vypravěčský talent, bohužel ještě tu není patrný ten úžasně propracovaný styl a cizelovaná vizuální stránka. (16.07.2012)

Komedie Wese Andersona (Royal Tenenbaums, Rushmore) NECHTĚJÍ být kdovíjak originální a kdovíjak vtipné. Anderson staví hlavně na absurdnosti jednotlivých postav a situací do kterých se dostávají. Na jeho filmech je daleko nejúžasnější to, že při pozorném dívání se může člověk cítit, jak se všichni při natáčení královsky bavili. Tenhle film je skoro o ničem (tedy o ničem novém), ale v podání bratrů Wilsonů, což jsou Andersonovy bývalí spolužáci a hrají ve všech jeho filmech, je na co koukat a čemu se smát... tedy alespoň já se bavil velice :) (10.11.2003)

Mrzí ma, že som nepochopila, o čo vlastne v tomto filme šlo a tak som po jeho skončení premýšľala, aký mám vlastne z neho dojem. Rozhodne ma neuspokojil, pretože sa v podstate nikam nevyvíjal a k ničomu nesmeroval. Ale s bratmi Wilsonovcami a chutnučkou Inez (Lumi Cavazos) sa na to aspoň pekne pozeralo. Typická Andersonovská atmosféra aj absurdita. (08.09.2005)

Podle Scorseseho jeden z deseti nejlepších snímků devadesátých let, ale podle mě Anderson překonal svůj debut zatím všemi nadcházejícími snímky. Ovšem už zde je jasně čitelný režisérův styl - Andersonovy trademarky, specifická kamera, nadsázka... Na tomto snímku mi nejvíce podařený přišel samotný konec, kdy dochází k "naplánovanému" přepadení. Jinak v podstatě souhlasím s Eddardem. 70% (04.02.2006)