Nenávist 2

Více než důstojné navázání na předchozí díl. Nelineární struktura vypravování byla mírně napřímena, což sice lehce podkopává jednu z předností této série, nicméně příběhově tato volba dává smysl a funguje dobře. Ostatní klady předchozího dílu trvají i zde. Tento díl lehce ztrácí na celkové intenzitě nicméně některé scény patří k tomu nejlepšímu z celé série a plně tak vynahrazují o drobet mírnější tempo. (26.11.2015)

Tenhle Džuon, v pořadí čtvrtý, mě bavil ze všech Džuonů nejvíc. Bavily mě vesměs postavy, bylo v něm asi nejvíc "strašidelných" momentů (hned v úvodu třeba chlapeček pod volantem) (chlapeček i jinak tentokrát docela perlil), nebo všelijakých bizarností (oběšenci, porod). Jede se stále ve stejném stylu a ve stejné formě jako v dílech předchozích, což pro někoho může být dobře a pro někoho zase ne. Já jsem každopádně rád, že už mám tuhle starou DVDčkovou sérii z krku a můžu jít na něco novějšího, třeba... třeba na americké remaky Džuonu! (29.06.2020)

V porovnání s Ringu sice Ju-On nedisponuje tak sofistikovaným vyprávěním, ale alespoň nenudí. Na tomto díle oceňuji jak nápaditá úmrtí (scénu s parukou mám nejraději), tak i postavy - členové štábu dokumentaristů v čele s Kyoko byli sympatičtí a jejich nevyhnutelný osud mne dokonce mrzel. Snímek má navíc parádní „skličující" atmosféru, což je u hororu veliké plus. Co se mě týče, je tahle japonská kino dvojka mým nejoblíbenějším zářezem v celé sérii. PS. Song hrající během závěrečných titulků byl skvělý :) (06.12.2023)

...stále celkom fajn!(08.07.2005) ----- Po viac ako roku som sa rozhodol hodiť tu svoj starší text (poznámky) o tom, čo ma tak na Nenávisti fascinuje. Nasledujúce riadky sa týkajú hlavne prvej originálnej japonskej časti série (nemám na mysli TV diely, tie som žiaľ nevidel), ale pri nej mám výkrik ktorý mi je ľúto mazať či k nemu čokoľvek dodávať. here we go -----> Všetko, čo je v štruktúre hororového žánru vymedzené relatívnemu oddychu, v Nenávisti naopak hrozí ešte väčším strachom. Už prvý obraz chytí diváka pevne pod krkom, aby ho každá ďalšia scéna drtila stále neúprosnejšie. Plynulosť gradácie vzbudzuje obdiv o to viac, že je budovaná asi všetkými - ale nikdy nie v lacnej rovine použitými - prostriedkami, ktoré má film k dispozícii; od pozorne vypracovanej dramatickej štruktúry, cez pomalé pohyby kamery (rytmicky sekané na stotiny presným strihom), kompozíciu obrazov až po samotnú réžiu čoby (bez preháňania) virtuózny dirigentský výkon! __________ Jediná výčitka by snáď mohla smerovať k zdanlivej plochosti postáv, na druhej strane je ale výsledok práve vďaka tomu pôsobivejší. Takashi ako rozprávač totiž nerozptyľuje poslucháča zdĺhavým piplaním sa v motiváciách, už vôbec nie rozoberaním čohokoľvek a hádže pestro, no v rámci udalostí presne naskicovanú plejádu postáv do vražedného mlynčeka bez náznaku pravidiel, bez kecov okolo, nemilosrdne. Zlo splodené Nenávisťou si obete nevyberá podľa kľúča. Číha, aby skôr či neskôr strávilo kohokoľvek, kto sa dostal do jeho blízkosti. Sled udalostí je rovnakou mierou náhodný aj nevyhnutný, pravidlá (ak sa to dá takto nazvať) príliš jednoduché, priestor na manipuláciu preto žiaden. Za bezohľadnou rozpínavosťou takéhoto zla nebadať náznaky plánu, iba bezodný hlad. Priamočiarosť vskutku ojedinelá, prostá morálneho podtextu, naviac nedefinovateľná (votrelci boli aspoň hmotní)! __________ Po natoľko vybrúsenom zážitku sú záverečné titulky naozajstnou úľavou... S tou malou chybičkou, že celý tento psychický teror sa odohráva v meste; jeho domoch, kanceláriách, reštauráciách, doprave či na uliciach; v tichu noci aj v centre pouličného ruchu. Všade tam, kde to dôverne poznáme. Na miestach plných zvukov, ktoré ale nie vždy znejú normálne... (22.08.2006)

Nemám ráda filmy, ve kterých se natáčí film (nebo třeba chystá divadlo). Kulisy, štáb, herci, co hrají herce... leze mi to na nervy, nevím proč - námět k bádání pro mého imaginárního psychoterapeuta:-). První mínus "Ju-on 2". Asijská kinematografie se mi jen málokdy dokáže trefit do vkusu, většinou ji můj omezený evropský mozeček není schopen pobrat. Druhé mínus "Ju-on 2". Začátek filmu na mě valný dojem neudělal, bylo to typicky japonsky pomalé, ale nechyběl zneklidňující prvek a pak malý šok. Úroveň jednotlivých epizodek kolísala, ovšem několik scén se mi nesmazatelně zapsalo do paměti. Čas od času můj prst vyhledal mezerník a následovala i několikadenní pauza, než jsem se odhodlala k pokračování. Co jiného by mělo svědčit o kvalitě horroru, když ne touha film vypnout, protože napjatým nervičkám nedělá dobře? Nakonec se tedy z "Ju-on 2" vyklubalo solidní dílko: získala jsem fóbii k nízkým stolkům s ubrusem až na zem, vlasy si udržuju víc nakrátko, aby tolik nelezly z umyvadla a můj pes má přísně zakázáno bouchat ohonem do zdi:-). Kdo viděl, chápe;-). 66,6% (14.05.2010)