Nenávist 2

Zvláštní mozaika složená z několika minipříběhů, které se v děsivých momentech vzájemně prolínají. Oproti původné jedničce to mělo delší stopáž a to tomu trošku uškodilo, protože těch prázdných míst je tam poměrně dost, ale na druhou stranu to bylo vynahrazeno větším počtem řekněme morbidnějších scén. Japonci zkrátka horory umí a po japonském hororu si většinou tu cigaretu na noční zahrádce raději odpustím, protože si nikdy nejsem jist, že tam na mě nevyskočí strašidelnej chlapeček nebo nedejbože zlá, plazící se holčička. 80% (31.03.2009)

První půlhodina nabízí hrozivou nudu, která se ale naštěstí brzy zlomí a ve filmu se konečně začne dít něco zajímavého a zlého. Pocit strachu a napětí je ale nenávratně pryč. Ke konci jsem se v ději navíc i dost ztrácel a z letargie mě zatahaly jen dlouhé černé vlasy rostoucí ze stropu. dodatek: děti jsou pořád krásně bílé, mají zdeformovaná tělíčka a vydávají nepříjemné vrzavé zvuky. Komu tohle stačí, bude hýkat nadšením. (21.03.2009)

Tenhle Džuon, v pořadí čtvrtý, mě bavil ze všech Džuonů nejvíc. Bavily mě vesměs postavy, bylo v něm asi nejvíc "strašidelných" momentů (hned v úvodu třeba chlapeček pod volantem) (chlapeček i jinak tentokrát docela perlil), nebo všelijakých bizarností (oběšenci, porod). Jede se stále ve stejném stylu a ve stejné formě jako v dílech předchozích, což pro někoho může být dobře a pro někoho zase ne. Já jsem každopádně rád, že už mám tuhle starou DVDčkovou sérii z krku a můžu jít na něco novějšího, třeba... třeba na americké remaky Džuonu! (29.06.2020)

Jednička byla skvělá, i když originalita byla "na hraně" (přiznejme si, že japonský horory jsou si v poslední době dost podobný). Ale dvojka už je absolutní kaše všech prvků z prvního dílu. Nemá to hlavu patu a měla jsem pocit, že ani žádný děj. Ale musím přiznat, že se prostě u filmů tohoto typu bojim :o) za ten strach děkuju dvěma hvězdičkama. (31.10.2005)

V porovnání s Ringu sice Ju-On nedisponuje tak sofistikovaným vyprávěním, ale alespoň nenudí. Na tomto díle oceňuji jak nápaditá úmrtí (scénu s parukou mám nejraději), tak i postavy - členové štábu dokumentaristů v čele s Kyoko byli sympatičtí a jejich nevyhnutelný osud mne dokonce mrzel. Snímek má navíc parádní „skličující" atmosféru, což je u hororu veliké plus. Co se mě týče, je tahle japonská kino dvojka mým nejoblíbenějším zářezem v celé sérii. PS. Song hrající během závěrečných titulků byl skvělý :) (06.12.2023)