Topâzu

Ještě jsem ani nic nečetla od Rjú Murakamiho a už jsem viděla tenhleten příběh mladé prostitutky Ai, která dostane od nějaké pouliční věštkyně návod na to jak se jí jako splní její přání. Dohromady to jako ani moc děj nemá, je to spíš takový sled různých příhod se zákazníkama završený takovou podivně sjetým tripem. Ta první příhoda, která to dotáhla i na plakát k tomuto filmu s vystrčeným zadkem u okna, byla docela dost vzrušující a z celého filmu asi i taková "nejnabitější" pokud jde o nějaké obsažnější vyznění. Zvlášť ten krátký rozhovor mezi tím pánem a Ai o tom co v životě zažili tomu dává takový docela i vtip :). Ostatní už je jen takový kinky komediální o různých sexuálních fantaziích různých lidí co mají na to aby si za ně zaplatili. Buď jsem do toho nějak pořádně nepronikla, nebo to prostě nějaký pořádný smysl nemělo a spíš to jen naplňovalo podstatu názvu Tokyo decadence a to do posledního písmenka :). Prostě lidi se nudí a mají prachy a mají jich tolik, že neví co s volným časem a neví ani jak to udělat aby je nenudil i sex. A ten konec, kdy teda Ai vyrazí na návštěvu za svým bývalým milencem jsem asi prostě nepobrala nebo nevím. Každopádně ale Ai byla docela roztomile plachá na prostitutku s velkou kabelou plnou bičíků, vibrátorů a kdečeho dalšího, ta první scéna (v pořadí teda druhá, když úvodní byla ta s injekční stříkačkou) byla fakt dobrá a chvílemi to bylo i vtipné, ale jinak jsem do toho asi tak úplně nedokázala proniknout. Jo a Flipnicův komentář k tomuhle filmu může budit zdání, že jde o nějakou úplně nechutnou úchylárnu nejhoršího kalibru, což ale rozhodně není pravda ani když se jedná o příběh specializované prostitutky a zákazníků co si vymýšlí kdejaký blbiny :). (13.08.2011)

Naprosto špičkovej japonskej sexploiter plnej úchylek, deviací, drog, fetování, sexu, zvrácenýho sexu a šílených sexuálních praktik ... Vše sledováno jako by očima "nevinné" a naprosto naivní prostitutky - call girl, která navštěvuje zámožné klienty na hotelových pokojích, u nich doma apod. Zajímavé je zřejmě to, jak vnímá tento film a ty šílenosti sám divák ... divák nezkušený v této oblasti se může stotožnit s naivní dívkou, jinému člověku, který má s prostitucí a drogami něco společného, nebo třeba měl apod., to může přijít zajímavé úplně jinak... Ten film má víc rozměrů a rozhodně jistou výpověď o om, jaká jsou lidi prasata a jak roupama neví co dělat ... Mají prachy, mají všechno co jim může konzumní svět nabídnout a stejně upisují duši ďáblu a nic jim není svaté ... Excelentní dílo, které je však čistě pro okrajové publikum, běžný divák tohle nepobere, nevychytá, bude znechucen aznuděn ... přesto, pro mne, geniální!!!! (17.12.2010)

Značně sarkastický pohled na japonskou společnost v podání renomovaného japonského spisovatele (česky např. V polévce miso) a režiséra Rjúa Murakamiho. Nenechte se zmást (a odradit!) provokativním obsahem, který je bohužel v první polovině zbytečně explicitní. Murakami totiž vedle těchto perverzit zručně používá některé neorealistické postupy a vytváří nenápadně vtipnou mozaiku plnou komických ubožáků, kteří si sice zaslouží politování, ale je to lítost tak trochu s křížkem po funuse. Prostitutka Ai, jejíž příběh sledujeme, se choutkám jednotlivých zákazníků oddává s teskným výrazem na tváři, ale její intelektuální potenciál vymknout se ze začarovaného kruhu prošvihlého života je mizivý. I ta gesta znakového jazyka, kterému se učí, jsou pro ni namísto způsobu komunikace "pouze" krásná. Japonsko je zkrátka v úpadku a naděje nevysvítá... --- *** a 1/2 (06.01.2008)

Mladá slečna Ai si přivydělává jako SM submisivní prostituka. S jejím jemným a dětským obličejem by jí nikdo neodhadoval na ženu s nabídkou takových služeb. I když dělá takové zvrácenosti, tak je v jádru stále čistá a nezkažená. Je to milá osoba, která není sobecká a má soucit. Bohužel takové věci dělá pro peníze a i když se brání, tak se spiní a špiní. Už najednou s obyčejnými lidmi nemá nic společného. Stává se vyvrhelem – v určitých kruzích žádaná, ale na ulici od ní odvracejí zrak. Divák s ní prochází z jednoho hotelového pokoje do druhého a setkává se tak s podivnými přáními, perverznostmi, ale i velmi erotickými scénami. I taková mladá dívka Ai má ale stále sny a věří v lásku a návrat svého milovaného. Místy vzrušující, místy dojemné a místy zvrácené s roubíkem v puse. Zajímají mě tyto sondy osamělého člověka v chaotickém a násilném světě. Film se nesnaží mentorovat, vysvětlovat ani nijak šokovat přímým brutálními záběry. Scény jsou sice pro otrlejší diváky, ale jsou perverzní scénou nikoliv přímým pohledem na genitálie či jiná zvěrstva. Tím tento snímek neklesl na úroveň prvoplánovaných úchyláren, ale spíše je jako umělecké zobrazení zvrácenosti ve společnosti. Píseň, která zazní na začátku filmu se jmenuje Los Van Van - Llegue Llegue. (12.05.2014)

Od Rjú Murakamiho jsem přečetl knihy "V polévce miso" a Čáry", což ve mně probudilo chuť seznámit se i s jeho filmovou tvorbou. Pokud mohu soudit pouze na základě tohoto filmu, přijde mi, že Murakamiho filmografie je velmi podobná jako jeho literární tvorba. Murakami se evidentně našel v dekadentní a nihilistické poetice, je mu v ní dobře, a popisuje ji s nadšením uhranutého pozorovatele. V jeho světě se vám nemusí líbit, ale to nic nemění na tom, že ukazuje jednu z výrazných tváří současného Japonska, a pro všechny zájemce o tuto kulturu tak představuje zajímavý studijní zdroj. Osobně jsem film zhlédl s nemalým zájmem, byť se v průběhu sledování vinou svého monotónního ladění mění v dosti úmornou podívanou. V závěru jsem ale opět nabyl jistoty, že tenhle chlapík dobře ví, co dělá, a svou tvorbu myslí skutečně vážně. Ačkoli jsem tedy skoro celý ten filmový bizar prozíval nudou, za sebe nemám problém dát mu 4 hvězdy za to maximální nasazení pro věc, které za ním cítím. (29.12.2013)