Orlando

Pomaleji, leč velice příjemně plynoucí drama, kterému se daří být zároveň meditativní, poetické a křehce zábavné. Myšlenku a symbolismus filmu nechť si každý přebere sám (v ideálním případě po přečtení předlohy z pera Virginie Woolfové), poklonu si však nepopiratelně zaslouží vizuální stránka filmu, jakožto i režisérka Sally Potterová za mimořádně ucelený dojem, který na mě zanechal netradiční příběh . 80% (14.01.2009)

Knihu jsem nečetla a přesto (nebo právě proto?) se mi film nelíbil. Tilda byla úchvatná, to ano, ale když není co hrát, ani Tilda to nezachrání. Bez ladu a skladu naházené střípky děje bez vysvětlení, proč zrovna tahle historická epocha si zasloužila zfilmování. Román Orlando se pro mě vrací do kategorie "nezfilmovatelný". (11.04.2012)

Woolfovej Orlando sa nedá opísať slovami. Lyrické opisy, hĺbka, myšlienky, symboly, poetika.... Sally Potter sa intímnou réžiou a opatrným scenárom snažila podobať Virginii a nepokaziť jej dokonalú knihu, ale podľa môjho názoru sa jej to nie úplne podarilo. Ako samostatný film by ma to možno zaujalo, ako snímka snažiaca sa ,,dobehnúť" knihu ma to nepríjemne sklamalo. Tilda Swinton bola vynikajúcou voľbou pre herecké stvárnenie, hudba je chvíľami úžasne sugestívna, ale ako celok ma to nijako neohromilo, pričom som do tejto snímky vložila veľké očakávania. Zamrzelo ma, že sa Woolfovej genialita sprznila v takom príliš obyčajnom filmovom diele. 50% (04.03.2010)

Virginia Woolf bola zvláštna žena so smutným a ťažkým osudom a na jej knihách to cítiť. Sú zvláštne a čítať ich nie je jednoduchá záležitosť. Orlandom v knižnej podobe som nepobozkaná, takže porovnávať nebudem. Viem ale, že sa Sally to hlavné do filmu podarilo dostať ... boj VW o rovnoprávnosť žien a mužov, jej depresie, túžbu po slobode, ale hlavne túžbu po písaní. To ako nás Sally previedla všetkými tými rokmi bolo skvelé ... menili sa účesy, róby ... ale ľudia vo svojej podstate nie. Ako tu už mnohí písali bolo to veľkolepé a opojné, hudba tiež a Tilda bola dokonalá. (07.04.2017)

Všechno, co v Orlandovi čtenář zakouší a teprve si v plynutí dourčuje, objevně a dobrodružně, živoucně, rozechvěle, dál a dál, všechno to netušené, nepředpokládané, odhalované se zrychleným dechem, co ze sebe vyplývá až v běhu, sledu, toku, noří se panensky z mlh textu i vlastní odvahy k přemýšlivosti a životu, je tady od začátku popsané, vysvětlené, pojmenované, zařazené do škatulek, vyložené jednoduchými slovy a názornými obrazy, zjednoznačněné, zpřehledněné, srovnané v bodech na osu časovou, mužsko-ženskou, filosoficko-sociální, abychom nedejbože netápali, nemýlili se. Umrtvené, ukotvené, odhalené a zbavené kouzla překvapivosti v ne-smělém vlastním odhalování - co a kdy už se odvážíme si sami pojmenovat a odhalit, co stále silněji probleskuje mezi slovy. **** Režisérka se s předlohou nemíjí, ale místo filmu, v němž by se odvážný, rebelský, osvobodivý proces sebepoznání hrdinky a její doby, extrapolovaný do několika ér a ústící v neklidnou vyhlídku zdrcující svou neuspokojivostí a omezeností a finálním nezvítězením - ale také neprohrou a nepodvolením se - stejně jako v reálném životě a době Virginie Woolfové, jakkoli nově rozežil, sledujeme jakýsi zjednodušený animovaný výtah, výklad, jako by ta nepodmanitelná předloha autorku filmu tak rozčilovala a znepokojovala, že si ji musela schematizovat a podmanit - a zabít. A zabití dovršit uspokojivým koncem, který ji nebude děsit. **** A pak se pokouší to prodat světu jako to, čím právě Woolfové Orlando je, aby pokud možno ho svou interpretací překryla, zahladila, vyhladila, protože její verze je bezpečná a s kýženou odměnou za životní hledání - v Orlandině "nalezení se" a "vrcholné seberealizaci" v zaměstnání i v dítěti. **** Nezamýšlený, tragický výsměch Virginii Woolfové, jež poukazovala na to, jak to vypadá, když ten nejsvobodnější duch toho nemůže ve své době pravdivě dosáhnout - výsměch, který však má své nepopiratelné kouzlo - protože i umrtvená a zpřehledněná ta struktura, ty výjevy, jak následují za sebou, pořád nesou stopy okouzlivosti - pokud vyloženě nejste z těch, kteří Woolfové Orlanda plně docenili v jeho nabitosti odvahou i za cenu bezútěšnosti, a nepotřebují se tudíž do života chlácholit slíbenou vyhlídkou na konečnou satisfakci. Pro takové by se tenhle film měl přejmenovat na "Je třeba zabít Orlanda" nebo "Jak je důležité zabít Orlanda". *~ (25.07.2019)