Nenávist

Už jsem z těch Kruhů, Očí a jím podobných hororů docela unavený. Už se ani není čeho bát. Původní japonskou Nenávist jsem ještě neviděl (mám to v plánu tento měsíc), takže nemohu přímo srovnávat, ale americká verze je plná děr a nelogičností. Musím se přiznat, že jsem nad tím začal přemýšlet až po skončení filmu, během sledování mi to bylo pro velice dobrou atmosféru a lekačky šuma fuk. K plusu ještě musím přičíst časové zpřeházení jednotlivých scén. Dodalo to filmu na atraktivnosti. To ale nemohu říct o Sarah Michelle Gellar, která se herecky vůbec neumí bát, což je vzhledem k žánru filmu (a hlavní roli) dost průser. Ještě se musím přiznat, že ač jsem sebou při sledování pořádně škubl jen jednou a po filmu jsem usnul jako nemluvně, tak jsem se kolem třetí ráno asi 5x leknutím probudil a nemohl se zbavit některých výjevů z filmu. 3 a 1/2* (03.05.2005)

Jednou se JUknete do strašidelného domu a za pár dní budiž vaše tělo nachystáno v kremační peci a obsluha vesele mačká tlačítko ON. Přiznávám se, že jít po skončení Nenávisti o půlnoci na záchod a potkat na temné chodbě vlastní rozespalou dceru s vlasy do čela, pochcal bych se hrůzou už před místností tomu určenou.. Sugestivní duchařina, jenž je od šokujícího začátku až do trpkého konce protkána beznadějí a na vše útočícím zlem. Navozujícími prostředky budiž znepokojivá hudba C.Younga, nuance zvukové složky (predátoří chrčení vyluzované hřebenem) a především umě načasované lekací scény, při kterých se dostanou hodnoty vaší tepové frekvence už téměř na dosah číselné úrovně IQ toho nejlepšího prezidenta ČR, co jsme tu za posledních osm let měli. Takový spiderwalk jak z Exorcisty nebo B.Pullman, odmítající k cestě do přízemí použít zdviž, či alespoň schodiště - toť laskominky pro adrenalinu chtivou hercnu každého hororového diváka. Pokud se někdy dočkáme i českého remaku a já věřím, že ne, musí se role detektiva zhostit Tomio Okamura. Chrčící maminku by pak mohla hrát s černou parukou a vyválená v mouce H.Vondráčková, ale na tom kategoricky netrvám.. (21.03.2011)

Jelikož jsem neviděl původní Japonskou verzi, tak nemůžu moc srovnávat, ale tenhle americkej remake je fakt hodně povedenej, hned od začátku je pěkně mrazivá atmosféra a nejděsivějších 20 minut filmu a atmosféra hned tak nepoleví, bohužel je asi ve 3/4 filmu takový trošku hluchý místo, ale to se hned napravý pekelně mrazivým koncem, některý lekačky z tohohle filmu opravdu stojí za to a i když jsem ten původní film neviděl, tak tohle se mu určite vyrovná a podle mě je to lepší i než kruh, kterej mi nepřipdal tak děsivej po celou dobu jako je tohle. Lepší 4* (11.02.2006)

Teda na to, že to je nejúspěšnější horor minulého roku (110 milionů na tržbách jen ve Státech - uff!) a druhý nejúspěšnější hororový remake všech dob (po Verbinského Kruhu), je to poměrně slabé. Celá zápletka a její rozřešení je nezajímavé a nudné, plné scenáristických nedotažeností a závěrečná čtvrthodina je jedná velká křeč. Napětí je tu tvořeno pouze sledem více či méně podařených lekaček (hned ta úvodní je ale vynikající) a to zejména v první třetině, kdy jejich nadužívání přechází až ve stereotyp. Nebylo mi dopřáno sžít se s postavami filmu, nebál jsem se o ně, bylo mi jedno, co se s nima v další minutě stane. Za pochvalu stojí pouze solidní zvukové efekty, pazvuk té vybledlé holčiny je opravdu hodně nepříjemný a zlověstný. (15.01.2005)

Když se vám do domu nastěhuje rodinka krkajících duchů, máte problém. Bydlíte-li ještě k tomu v Japonsku, je váš problém strašidelný. Alespoň nějak takhle to demonstruje horor Nenávist. Působivé dílo s pečlivě budovanou atmosférou je jasnou ukázkou rozdílu oproti americké hororové tvorbě, zejména se pak nabízí americká verze Nakatova Kruhu vs. právě Nenávist. Prvotní rozdíl je patrný právě v práci s atmosférou, kterou Shimizu pečlivě buduje, zatímco Verbinski si s ní pohrával jen v nějakých částech. Lekavé záběry, šum a špinavost prostředí zde působí spíše jako prostředek ke gradaci napětí, zatímco u Kruhu se zdáli spíše jako rušivé elementy. Existuje jen jediná věc, kterou mají oba snímky společné a tím je bezpochyby nepovedený záběr. Zatímco v Kruhu je atmosféra a strach tatam v okamžení, u Nenávisti to ještě chvilku trvá, neboť režisér nám tu hrůzu ukazuje pomalu a dává si pečlivě záležet, abychom neviděli přiliš. Bohužel však duchové, či co to je, působí spíše vtipně než děsivě. Avšak pokud následně porovnáme rozpočet, který oba tvůrci měli k dispozici, musíme dojít k nutnému závěru, že Takeshimu stačí k pečlivému vybudování 'pravého' hororu mnohem méně peněz a vystačí si i bez hvězdného ansáblu. 60% (02.05.2006)