Nenávist

Horor ako nedopečený koláč - sem-tam nejaké hrozienko na zľaknutie, medzitým jednotvárne cesto, ktoré sa rýchlo obje a prestane chutiť. Občas slušná atmosféra, bohužiaľ zabitá konečným výsledkom - hrá dramatická hudba, stupňuje sa napätie... potom jedno vyblafnutie - a celé čo ma malo nastrašiť boli otvorené ústa chlapca natretého nabielo? Dobre, niekedy boli efekty trochu drsnejšie... No ak sa chcem "iba" zľaknúť, stačí mi na to aj oveľa menej, nepotrebujem celý film. Pri dobrom horore sa mám báť a nie nudiť. Grudge vystrieľal všetkú strašivú muníciu v úvode a potom opakoval rovnakú schému. Pri tomto spôsobe som premýšľala, či sa film vôbec niekedy skončí, veď by takto mohol pokračovať hodiny a hodiny... no ale možno sa dočkám v druhej časti ;-) (12.01.2007)

Myslím, že jeden z těch lepších hororrů, jaký vůbec natočili v našem tisíciletí v Americe. Jak to tu každej přirovnává ke Kruhu, tak jistá podobnost tu je, a sice že je to remake japonskýho horroru. Ale jinak se to srovnat vůbec nedá. Co tam mi přišlo jen jako sračka na oko ubohá, z toho tady jsem byl docela vyjukanej. A to se mi nestává, už aspoň deset let ne. Sice zase zbytečně přetáhli konec (kdyby to skončilo v tom domě, bylo by to mnohem míň klišovitý), ale i tak mě během filmu zamrazilo asi pětkrát. A to jsem první hodinu usínal a ani neměl zájem to dokoukat. Pozná se tu Japská ruka. Možná je to odlišností jejich a naší kultury (Amíci jsou přeci jen spíš něco jak naši vzdálení bratranci, oproti Japoncům z úplně jinýho kmene). Přesto mi přijde, že je již tento film trošku vyčerpán, předehnal dokonce i Evil Dead (2 amatérský a tři profi filmy plus jeden možná ještě bude). Tohle je totiž pátý film o tom samým, a ještě dvě další pokračování budou a všechno od stejnýho rejži. A ještě ponaučení na závěr, jež jsem si z filmu odnesl: Nikdy nepracuj v Japonsku jako polda, mohlo by se ti to šeredně vymstít... (07.05.2006)

Minimalistický, maximálně působivý horor. Dokonale je na něm vidět rozdíl mezi práci amerických a japonských režisérů. Zatímco takový americký Kruh Gorea Verbinského byl vyhlazený, „čistý“, obrazově dokonalý, plný učebnicově krásných scén, pak Kruh japonský nebo právě Nenávist sázejí na špinavost všedních míst a obrazovou „nečistotu“. Netřeba myslím podotýkat, že to filmu hooodně pomáhá. Ale minimalismus japonská režie americké Nenávisti spočívá i v jiných věcech. Obsazení vesměs neznámých jmen přidává příběhu na uvěřitelnosti a ani vybledlé „krkající“ zrůdičky nebudí dojem návštěvníků z jiné dimenze. Nečekejte žádné efektní scény (jako zbytečný „kůň přes palubu“ v americkém Kruhu), Nenávist těží maximum z nechronologicky vyprávěného „příběhu na pokračování“, z tak neoriginálních schémat jako tajemný potemnělý dům a osamělá žena v něm či (a především) z exotického prostředí Tokia. Zprvu mi připadalo jako kterákoliv jiná světová metropole, jenže Tokio je jiná „jiná“. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Rex Mundi, JohnnyD, Allan, Rocket, Cid (18.02.2006)

Keď si odmyslím, že je z 80% presnou recykláciou Ju-on: The Grudge, je to skutočne efektný a pôsobivý horor. Tá atmosféra! Pri niektorých scénach sa ani nedivím, že si remake pod svoje producentské krídla vzal samotný Rami. Lenže. Lenže s vyšším rozpočtom automaticky nestúpa kvalita, to, čo bolo v prvom Šimizuovom remaku trochu slabšie, tu pôsobí pomaly smiešne (štverajúca sa Woman in white + jedna Tošiova scéna - a to ho mám tak rád!), no čiastočne to zachraňuje hudba, ale na "originál" (ktorý je remakom remaku remaku... tie Šimizuove remaky sú do seba tak neskutočne zamotané, že už nikto nevie, čo je vlastne pôvodné a čo remake) to nemá ani s lepším obsadení a efektami, ktorým sa darí jediné - účinne ma presvedčiť, že to nie je iba scenár cez kopirák, ale niečo viac. Bohužiaľ mi to akosi nestačilo, a je vidno, že pri týchto filmoch sa skutočne dá odporúčať pozeranie jedine po polnoci, inak sa 50% efektu vytráca. A to je škoda. 70% P.S.: Šimizu sa trošku krotil, a tak v tomto remaku zomrie "len" 13 ľudí. (30.01.2014)

Na jednu stranu oceňuji snahu režiséra udržovat napětí po celou stopáž. Bohužel je to na úkor příběhu, který by filmu dal nějaký smysl. Četnost hororových scén, také film spíš devalvuje, než zvedá, protože někdy ony lekačky, pro neustále opakování působí spíše komicky než lekavě a film poté dostává jakýsi akční nádech. Nicméně oproti typickým americkým Vřískotům a Tajemstvím loňských let je tento film kvalitativně o něco výše. (13.11.2005)