Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V časoch, keď v krajine bojujú Turci a hubia všetko, čo je živé, nájde starý uhliar pri ceste do mesta deti - siroty plačúce v opustenom dome. Uľútostilo sa mu ich a priviezol ich domov, do hory k svojej starkej. Starali sa o deti ako mohli, starká si veru ani chvíľu neoddýchla a tak si chorú nohu, ktorú jej poničil medveď, ešte viacej rozboľavela. Starý uhliar pochopil, že pri toľkej starosti o deti starká nikdy nevyzdravie a tak ich odviedol do domu, kde ich našiel. Ale deti sa vrátili tam, kde im bolo najlepšie - k uhliarovcom. Potom ich uhliar odviedol do hlbokej hory a nechal ich tam. Pri svojom blúdení natrafia deti na čertov dom. Čert má dukáty, zázračnú hojivú masť, lietajúce čižmy a zlú dušu - rozhodne sa deti zjesť. Ale s pomocou čertovej matere, slniečka a vlastného dôvtipu sa deťom podarí i čerta prekabátiť a možno i šťastie pre seba i starkých získať. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (11)

topi 

všechny recenze uživatele

Pohádkový příběh se odehrává za Tureckých válek, kdy uhlíř musí z lesní samoty jít do vesnice pro lék pro svoji nemocnou ženu. Vesnici však nachází vypálenou od Turků, kde zůstali přeživší tři děti. Tak je vezme domů, jenže nemocná žena se nemůže o ně starat, tak uhlířovi nezbývá nic jiného, než zavést siroty do lesa a tam je nechat napospas osudu. Děti narazí hluboko v lesích na chatrč, kde přebývá stará ježibaba a její syn - čert. Jako v každé pohádce, vše nakonec dobře dopadne. Kdybych ale tuhle pohádku viděl jako malej kluk, tak bych se asi strachy pokakal. Čert v podání vynikajícího Augustína Kubáňa je opravdu hrůzunahánějící a takhle bych si představoval pravýho čerta. Výborná je i Beta Poničanová v roli ježibaby a taky uhlíř v podání Bohumila Vávry, bratra dnes již stoletého režiséra Otakara Vávry. Moc krásné je netknuté lesní prostředí, nebo žíví draví ptáci v chatrči ježibaby, má to zkrátka svoje kouzlo a nádhernou atmosféru. A kapitolou sama pro sebe je geniální skladatelská kompozice Zdeňka Lišky! Když čert nahání siroty po lese, tak střídání hudebních motivů, ( záběr na čerta jak utíká, záběr na děti když prchají, záběr na uhlíře když hledá děti) je naprosto nadpozemsky udělaný a v tu chvíli se vše mění v jedinečný soundtrack. Škoda, že se tenkrát u nás soundtracky nedělaly, Lišku bych chtěl mít celýho komplet. Režisér Jan Schmidt je neprávem opomíjený umělec, každé jeho režisérské dílo je něčím zajímavé, včetně této ztracené hororové pohádky. V galerii k tomuto snímku je ovšem Beta Poničanová z úplně jiného filmu. ()

pursulus 

všechny recenze uživatele

Syrové siroty.¬         Siroty jsou pro dnešní dobu úžasně syrově pojatým pohádkovým příběhem a já smekám výjimečně před celým souborem ( pozn. pozor, neplésti si s bajty v počítači) jeho tvůrců: od spisovatele a režiséra přes kameru a hudbu až po střihače a maskéra. (Profesionalita od sklepa až po půdu nebyla v dobách natočení snímku snad něčím běžným, obvyklým, byť srovnáme-li onu dobu s dneškem, dopadne dnešek zcela katastrofálně.) Tuto pohádku bych se nepříčil pustiti svým dětem či vnoučatům, ba naopak; a doufal bych, že v nich svou stopu zanechá trvalejší a hlubší nad moderní pohádky o hodných strašidlech a podobných pitominách.¬                 Co dodat? Určitě to, co mě napadlo hned po prvních metrech (či snad megabajtech?) filmu: srovnám-li provedení masek a herecký výraz zde, s jejich vyvedením ve Vláčilových historických snímcích, a ze jména mám teď na mysli světovou Marketu Lazarovou — kde výrazy a tváře jsou někdy z doby ehm mnohem pozdnější —, srovnám-li dále výpravu, šizenou v Marketě jak to jde, vychází mi Vláčilův epos oproti Sirotám… poněkud nedodělaným. ()

Reklama

raroh 

všechny recenze uživatele

Jan Schmidt je znám antiutopií Konec srpna v hotelu Ozon, pravěkou trilogií podle Štorcha a jako spolužák Chytilové, Menzela a Schorma ve Vávrově ročníku na FAMU. Vcelku je to však nedoceněný autor. Od konce 60. let do poloviny 70. let se věnoval podobně jako Juraj Herz adaptacím literárních děl (vančurovský Luk královny Dorotky, Kolonie Lanfieri podle A. Grina) a pohádkám. Všechna tato díla jsou vytříbená a výtvarně stylizovaná (spolupráce se Zdeňkem Liškou, kameramanem Jiřím Macákem a výtvarníkem Theodorem Pištěkem), až se nechce věřit, že Schmidt toto dokázal tvořit v nejhorším období normalizace. Jednou z pohádek, natočenou podobně jako Herzova adaptace Turgeněva Dotek motýla v Krátkém filmu (zakázka pro Slovenskou televizi), je dosti syrový příběh Sitoty, zpracovaný v intencích surrealistického vidění světa. ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Působivá pohádka s pěkným vizuálem. Les ve všech podobách, paprsky deroucí se skrze mlhu mezi větvovím, šero a chaloupka uprostřed pustého lesa, kam je lépe nevkročit. Uhlíř má dilema, zda se starat o nemocnou ženu, nebo o nalezené sirotky. Tak je odvede do lesa, což neměl dělat. Čert je opravdu strašidelný, s křídly přímo děsivý. Liškova hudba skvěle navozuje patřičnou atmosféru. Jo a Turci, tak ti mají kopí a na nich nabodnuté useknuté hlavy. Žádné drama, horor je to. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Muž nájde vo vypálenej dedine tri deti a ujme sa ich. Jeho žena je však stále chorľavejšia, tak ich zavedie do hlbokého lesa a nechá ich napospas osudu. V tej chvíli dostáva táto dráma svoj nový, rozprávkový charakter, ale dôležité je, že nestráca na atraktivite. Pre mňa veľmi príjemné prekvapenie, ale i počudovanie, kde bol tento film celé roky, keď som o ňom nikde nepočul. ()

Galerie (1)

Reklama

Reklama