Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Pavel HanušKamera:
Petr ProkopHudba:
František ŽivnýHrají:
Josef Kemr, Luděk Kopřiva, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Stella Zázvorková, Josef Bek, Lubomír Lipský st., Luba Skořepová, Josef Hlinomaz, Vítězslav Černý, Miroslav Homola, Lubomír Kostelka (více)Obsahy(2)
Mikrokomedie podle spisovatele J. Haška. Do blázince přivedou jistého pana Mlácena (J. Kemr), který chce prodat dva kostelní zvony. Nejprve je nabízí obchodníkům v hostinci. Tvrdí, že je dostal jako dědictví po svém strýci, ale neví, co by s nimi dělal. Nikdo je ale nechce koupit. Kvůli tomu se ocitne nejprve na komisařství a nakonec ho posílají do blázince. Profesor (L. Kopřiva), který se domnívá, že pan Mlácen trpí jakousi fixní představou a je psychicky nemocný, mu slíbí, že jeho dva zvony odkoupí… Režisér Z. Podskalský zpracoval látku se staropražským dobovým šarmem, s hospůdkami a jejich štamgasty, pavlačemi a jejich správcovou, i místními potulnými zpěváky, a především se skvělými hereckými výkony. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Výborné herecké obsazení a Podskalského režie dělají z téhle malé staropražské švejkoviny televizní klenot, jehož krásu jsem objevil až dnes. Anžto jsem vůbec o existenci této mikrokomedie nevěděl. Kouzelné tu je naprosto vše, od ukřičené pavlačové matróny Zázvorkové přes obchodníčky Brodského, Libíčka a Homoly až k psychiatru páně Kopřivy s jeho praštěnou kolegyní Skořepovou. Sedly mi hospodské řeči, hurónsky řev na pavlači, bezradnost pana Mlacena i Kopřivovo milé přehrávání v závěru. Inu klenot, u nějž sedí každý brus. ()
To byl ale krásný herecký koncert o kšeftu za všechny prachy. Já se vůbec nedivím, že se ten psychiatr v podání parádního Luďka Kopřivy zbláznil.Mě by rovnou trefilo, takže bych šílený výstup nepředváděla. Haškovy povídky mají nezaměnitelné kouzlo a totéž platí i o jeho osobitém humoru.Byla to hezká anekdota. ()
Povedená a skvěle obsazená povídka, celkem svižně natočená. Vzhledem ke jménu režiséra jsem se obával hudební smršti, ale naštěstí tento se spokojil jen se třemi písničkami. Od začátku mě zajímalo, zda pan Mlácen skutečně má zvony, tato otázka mohla být klidně zodpovězena později. Závěr je celkem předvídatelný, ale vtipný. ()
Dobrá adaptace Haškovy povídky, kterou kazí drobnosti, jako například Josef Laufer coby jeden z pouličních zpěváků, na němž je ale opravdu hodně vidět, že housle drží v ruce poprvé v životě (zatímco Josef Zíma si s akordeonem vyloženě tyká) nebo Luděk Kopřiva a jeho šílený závěrečný výstup. Jinak se Zvony pana Mlácena povedly a zejména kvůli výbornému obsazení se vyplatí je vidět. ()
"Dneska chodí po Praze jeden pán a prodává zvony všude. Nebojte se, von není zlej, ale kdoví, jak to s ním bude." Milá komediální hříčka podle Jaroslava Haška, o tom jak pan Mlácen tak dlouho usilovně přesvědčoval své okolí o (zdánlivě) bláznivém nápadu, aby od něj odkoupili jeho zděděné zvony, až se mu nakonec podařilo totálně zblbnout ředitele blázince. Příběh celkem obyčejný, herectví nejen Josefa Kemra, ale i Vlastimila Brodského, Luďka Kopřivy a Stelly Zázvorkové z něj však dělá skvělý komediální zážitek. Zděnek Podskalský tenhle typ malých komedií vskutku uměl. PS: Shlédnuto v den 100. výročí narození Josefa Kemra. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Roli lékaře si Luděk Kopřiva zahrál už ve filmu Zvony pana Hejhuly (1969). (Duoscop)
- Když je sepisována smlouva mezi profesorem (Luděk Kopřiva) a panem Mlácenem (Josef Kemr), tak pan Mlácen prohlásí, že bydlí „v Praze na Žižkově, Cimuburkova 9“. Součástí Prahy se ale Žižkov stal v roce 1922 v souvislosti s vytvořením Velké Prahy, přičemž děj filmu se odehrává v období Rakouska-Uherska. (VN85)
Reklama