Krotká

"Vedel som, že som ju zranil, ale triumfoval som." Naprosto famózní záležitost, zvláště když vezmu v potaz, že jde (jen) o televizní inscenaci. Počínaje skvělou Liškovou hudbou, která má díky řadě "němých" dialogů poměrně velký prostor, přes úžasné vizuální ztvárnění s řadou mimořádně krásných detailní záběrů a samozřejmě konče výbornými hereckými výkony obou hlavních představitelů (Filčík a Vašáryová). Jejich ztvárnění vývoje vztahu nerovnané manželství mezi šestnáctiletou "dobrou a krotkou" dívkou a postarším mrzoutským mužem je velmi věrohodné. Neznám Dostojevského předlohu, tak nevím zda i zde je to celé pojaté jako retrospektivní vyprávění onoho hlavního mužského hrdiny, ale spíše bych řekl, že ano. V tomto jediném bych řekl, že méně vstupů vypravěče a více dialogů by filmu prospělo. Přeci jen je škoda, že Vašáryová toho takto ve filmu moc nenamluví. Ale třeba to byl i tak trošku záměr. Vždyť ona snad ani mluvit nemusí. Její výraz stejně jako její přirozená krása to je něco, co si budu na tomto filmu určitě pamatovat. Ale zda nejen toto. (26.11.2017)

Nečekaně strhující, skvostné dílo. Bravurní využití formálních postupů odkazujících k éře němého filmu, včetně jeho emoční exaltovanosti a dějové a vyprávěcí střídmosti a sekvencovanosti, mezerovitosti (mezititulky), umožňuje v kombinaci se sofistikovanými vstupy jednostranně zaujatého vypravěče přiblížit z jeho hlediska příběh nesourodého a nerovného páru, vehnaného si vzájemně do náruče celým souborem složitých vnějších tlaků a vnitřních puzení, velice znejisťujícím způsobem. O pokřiveném vztahu s tragickým koncem vypráví už jen on, maje tak nad Krotkou moc i po její smrti, a vypráví tak, aby přese všechno, co potřebuje přiznat, z čeho se potřebuje vyzpovídat a vyznat, z toho vyšel s jakousi ctí, aby obrázek, který z toho vystoupí, mu umožnil dál snesitelně žít.  Přesto si divák udělá obrázek svůj a na konci nespolehlivého vyprávění má poměrně ostře jasno o tom, k čemu došlo i proč. *** Vynikající herecké, obrazové i režijní podání dělají z Krotké strhující originální film, jeden z největších skvostů československé kinematografie. Vůbec nerozumím, že jsem ho objevila náhodou, když jsem hledala Bressonovo převedení Něžné - které mimochodem, prkenné, mechanické a nevnímavé k složitější chemii celého vztahu ve srovnání absolutně neobstojí, a neobstojí ani samo o sobě, a vůbec nerozumím, že Bressonova Něžná je z obou slavnější. Konkrétnější srovnání obou pojetí a upozornění, v čem všem Bressonovo kulhá, jsem si dovolila rozepsat zde. (Obě ztvárnění viděna v rámci JitkaFest, rezidence B12, leden 2022.) *~ (24.01.2022)

Psychologické drama o vzpouře mladé ženy, teprve šestnáctileté dívky, proti svému o mnoho staršímu manželovi, který ji touží celou vlastnit a ovládat. Drama o tom, kam také může vést něha… Zajímavé je, že film je v podstatě bez dialogů a s minimem přirozených zvuků a ruchů („režisér vylúčil všetko, čo by mohlo rozptylovať pozornosť absolútne sústredenú na ĺudskú psychiku, gestá a činy“). Veškeré mluvení obstará vypravěč (hlavní hrdina), stejně jako je tomu v Dostojevského povídce. O to výmluvnější pak musí být hudba a kamera, které jsou hlavní předností filmu. Filmová adaptace obvykle nezachovává formu vyprávění předlohy a proto Krotká může působit až příliš televizně. Na okraj: fotografie z vojny se mi zdají ve své době trochu nepravděpodobné; Karlos80: označovat Stanislava Barabáše za „méně známého režiséra“ je snad trochu přehnané; Dejiny slovenskej kinematografie uvádějí rok vzniku 1968, v titulcích je dokonce 1967. Jen pro přesnost: Krotká je slovenský překlad originálního názvu Krotkaja, do češtiny se povídka překládá jako Něžná. Kromě Barabáše ji zfilmoval také Robert Bresson (Něžná). (11.11.2007)

Kdepak, lidi se nemají kupovat ani vlastnit. Otrokářství sice už dávno vymizelo, dokonce i v Rusku, ale zneužívání lidské nouze a manipulace s lidmi přetrvávají až do dneška. Bohatý obchodník s chudobou a neštěstím správně vycítí, že mladá dívka zbavená rodičovské opory bude snadnou kořistí, a učiní ji svou ženou. Jenže ve své mužské a stavovské pýše nepočítá s její hrdostí a vzdorem. Četl jsem kdysi Dostojevského novelu a hluboce na mě zapůsobila. Pravda, myšlenkové procesy obou smutných hrdinů si pamatuji trošku jinak, ale i kdyby mě paměť nešálila, měli slovenští tvůrci plné právo na vlastní interpretaci. Jejich televizní verze je neméně mrazivá, skvěle zahraná a v rámci limitovaných finančních možností umí vytvořit i slušnou atmosféru Ruska 19. století. Jako bonus je přítomna i zneklidňující rušivá hudba Zdeňka Lišky, která navozuje atmosféru stupňujícího se napětí. Celkový dojem: 90 %. (25.12.2016)

Psychologický film Krotká natočený méně známým režisérem Stanislavem Barabášem podle stejnojmenné povídky F. M. Dostojevského byl určitě jeho posledním výrazným úspěchem před odchodem do exilu. Dynamická koncepce vyprávění v tomto snímku založená na alternaci dvou po sobě jdoucích nezávislých zápletek provází tento příběh s nevyčerpatelnou energií a šmrncem. Opět se jedná o velmi osobitě natočené autorské dílo, v němž se sází alespoň podle tvůrce (tak jak si to zřejmě přál a věřil) na magickou sílu obrazu a jeho montáže. Trochu z děje: Zatrpklý sociální vyděděnec, 40letý majitel záložny (Ctibor Filčík), se ožení s 25letou chudou a něžnou mladou ženou (M. Vašáryová). Toto, co se týče vzdělání, jasně nerovné manželství přináší stále více konfliktů a různých partnerských neshod. Vzpoura je provázena pohrdáním a ponižováním. Mladá žena není schopna psychicky zvládnout tento nerovný duel. Ve chvíli, kdy si je majitel záložny již jist svým racionálním chápáním pojmů štěstí a pohody v rodině, jeho žena...? Dokončení ve filmu. Trochu překvapivý konec, ale i to se stává a nic s tím člověk bohužel nenadělá! (18.11.2006)