Reklama

Reklama

Obsahy(1)

První film švédské komediální skupiny "Killinggänget" se vyznačuje poněkud potemnělým humorem. Celek filmu je složen ze čtyř povídek, v nichž se v různých rolích objevují titíž herci. Poté, co právě dokončil své životní dílo, potkává dobře oblečený muž svůj osud v podobě dřevěného trpaslíka. Na jihu Švédska se horlivý otec pokouší povzbudit svého syna pomocí radostného zážitku z kremace drobného zvířectva. V Göteborgu se schází skupina různých lidí ve víře, že se naučí vařit. A kdesi na severu zemře patriarcha. Pohřeb, kterého se účastní i jeho syn, manifestuje silný vliv Orientu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (25)

tatanapope 

všechny recenze uživatele

Film celý působí depresivně, děj byl těžce nezáživný a o komedii se snad ani nedá mluvit, když už se náhodou objeví vtip, tak tak slabí, že to člověku sotva cukne koutkem. Ke všemu byli někteří herci hrozně nesympatičtí. Paní, která hrála ženu, muži po úraze se do role opravdu nehodila. Pán i po upálení půlky ksichtu, vedle ní pořád vypadal dobře a když se těžce smiřovala s jeho zohavením, div že neutekla jakou to má doma obludu, působilo to na mě komicky, i když to evidentně záměr nebyl a člověk si říkal, buď ráda, že tě někdo vůbec chce s pytlem na hlavu bys vypadala líp. Za realistický pohled na nehezké stránky života, hodnotím ** Viděno v rámci Zahraniční výzva 2015 / Švédsko ()

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Tímto zakládám Klub benevolentního diváka a tento film v něm má čestné, zahajovací místo... Čtyři odstíny hnědé - jestli se s autorem shodneme a máme na mysli stejnou věc, tak to byly pěkný sračky - pod hlavičkou - Ejhle, člověk!, zašmodrchanou do spletence povídek o zoufalcích, jako my, jen si to uvědomit, k tomu by nám ovšem tahle tříhodinová terapie naruby mohla poskytnout vodítko, ale jak říkám, chce to notnou dávku pochopení, trpělivosti a dobrou náladu k tomu... A kdyby se snad nikdo ani vzdáleně nepoznal, získá alespoň inspiraci k založení kroužku vaření, kde se vůbec nevaří, tip na veselý orientální pohřeb s největším výpekem příbuzných, jaký je k vidění, návod jak stimulovat nezdárného syna i poučení pro povrchní snoby... Ale je v tom Švédsku krásně! ()

Reklama

C0r0ner 

všechny recenze uživatele

Byla to docela sranda, technicky bezchybné a scénářem zajímavé. K tomu tam na závěr bylo jedno velmi nepříjemné odhalení. Ale. Proč to do prdele muselo mít víc než tři hodiny, když by bohatě stačily dvě? Takhle jsem se přistihl, že čas od času koukám do zdi, případně přemýšlím o tom, že bych se možná mohl naučit vyšívat. Škoda. 60% ()

Kuzzie 

všechny recenze uživatele

Hodně dlouhý a zvláštní film o divně se chovajících lidech. Jestli je tohle ve Švédsku běžné, tak se tam okamžitě stěhuju, protože jsem našla svůj druhý domov. V první půli jsem byla lehce zmatená a trochu netrpělivě očekávala, co z toho vyleze, ale čekání se rozhodně vyplatilo. Nic převratného se nestalo, snad mi jen delší dobu trvalo, naladit se na správnou vlnu. Po závěrečných titulkách jsem dokonce uvažovala o plném počtu hvězdiček, jak jsem byla okouzlená. Část s pohřbem mě moc neoslovila, ale ostatní tři byly skvělé. Popáleného Christera jsem si totálně zamilovala. Tak zvláštní člověk snad nemůže existovat. A pokud ano, snad ho někdy budu mít možnost potkat. Když si s manželkou četli v křeslech každý svého Mankella, málem jsem umřela smíchy. Taky jsem od toho autora něco četla, ale určitě mi to neutkvělo v paměti tolik, jako tento film. Druhá povídka o účastnících " kurzu vaření" pro mě měla opravdu nečekaně drsné rozuzlení a Sofia Helin byla opět skvělá, v roli naprosto nesnesitelné a kruté ženy. A v poslední povídce mě od začátku do konce nejvíc fascinovala pleška hlavního herce, ale i bez tohoto nechtěného objektu zájmu byla povídka velice zajímavě zpracovaná a naprosto jsem rozuměla tomu pocitu, kdy zkrátka potřebujete rozmlátit malou plastovou postavičku. První půlka za tři, druhá za pět, zbytky pocitů ve mně pořád přetrvávají a já na své milované Švédsko nedám dopustit. ()

Gertruda.W 

všechny recenze uživatele

Proč zrovna odstíny hnědé? Hnědá je prý barva nenápadná, nudná, obyčejná, přízemní. Ve filmu sledujeme čtyři příběhy lidí v jejich každodenním běžném životě. Ale rozhodně to nejsou lidé obyčejní, nenápadní a nudní. No, na první pohled možná ano. Ale pod povrchem každého obyčejného člověka se může skrývat pořádné drama. Film spojuje humor a dramatickou rovinu, tak jak to v našich životech obvykle chodí. Každý má nějaké problémy a každý je tak trochu divný. Mám tyto filmy ráda, protože vás přimějí podívat se na svět trochu jinýma očima a můžete pak vidět svůj život plynoucí v barvě hnědé také v jiných odstínech. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (1)

  • Švédská televize vysílala snímek jako sérii čtyř samostatných příběhů. (skudiblik)

Související novinky

Dny evropského filmu běží

Dny evropského filmu běží

29.01.2006

Jen abyste nezapomněli... momentálně probíhá až do 5. února v pražských kinech Světozor a Aero promítání filmů v rámci festivalu Dny evropského filmu. Od 6. do 14. února pak bude festival probíhat v… (více)

Reklama

Reklama