Němý film

Nevím, jestli je Mel Brooks zakladatelem filmové parodie, ale dost bych tomu věřil. Jeho snímky jsou hodně zvláštní a ne každému sednou, ale Němý film se podle mého musí aspoň trošku líbit každému. Je to totiž krásná vzpomínka na grotesky s haldou lepších i horších vtipů, které dohromady tvoří neopakovatelnou mozaiku. 80% (26.02.2017)

To geniální, co v Němém Filmu je, je způsob jakým si jedny z největších hvězd let sedmdesátých let tropily řiť samy ze sebe. Některé scény mě smíchy málem shodily ze židle. Jenže pak tam byly i scény jiné...jednak některé slabší vtipy "současné" (viz Pong na monitoru EKG a dementně se ksichtící producent), a pak také scény groteskoidního charakteru, kterým nelze upřít vysokou kvalitu provedení, ale v dnešní době (pokud už ne v době vzniku Silent Movie) nefungují jako v době největšího lesku a slávy němé grotesky a ve srovnání s oslňujícími mezihrami - například s narcistním Reynoldsem ve sprše nebo Anne Bancroftovou, před níž je třeba se sklonit a udeřit čelem o zem - jen natahují stopáž a celý snímek shazují. Ve výsledku to ale nic nemění na vysokém hodnocení, které si tahle banda komediantů rozhodně zaslouží. 80% a velký dík a respekt paní Daně Hábové, ženě, která rozumí své práci a má k tomu i smysl pro humor. (17.12.2007)

Mel Brooks si to dal. Každý kdo viděl alespoň pár němých snímků musí uznat, že se Melu Brooksovi povedlo naprosto dokonale ukrást jejich atmosféru a přidat ke klasickým scénkám povedené parodizující prvky. No ano, smál jsem se, alespoň zpočátku. Nemám němé snímky zrovna v lásce a postupem času (čest výjimkám) mě začínají nudit... Každopádně se už nemůžu dočkat Závrati... [TOP 19/6 70%] (02.10.2006)

Studio VELKOFILM (Motto: UMĚNÍ PRO PENÍZE) uvádí film Němý film, který se zdá v 70. letech naprosto šílený a nikdo takřka nechápe proč točit němý film, když je tato éra nenávratně pryč. Sám Brooks toto pojal velice originálně a natočil film o tom jak natočit film takový jaký on opravdu natočil. Dlouho jsem se nesetkal s takovou originalitou a neméně dlouhou dobu jsem čekal až budu mít možnost vidět toto Brooksovo dílo a byl jsem opravdu velmi potěšen. Přesně jeho humor a propojení mezi realitou a smyšlenkou je naprosto geniální a málo kdy se s tímto setkávám. Ale jasné je, že on bude tímto originální a díky tomu si ho navždy zapamatuju ať už s kterýmkoliv jeho filmem...a extra s tímto. --- Ať žijou boháči. Chudoba je na prd (02.10.2006)

Žasnem nad tým, do akých najmenších detailov a podrobností dokázal Mel Brooks odpozorovať, dôsledne zachytiť a navrch sparodovať typické znaky nemej grotesky. Čo sa na prvý pohľad javí ako relatívne povrchný a miestami trápny pokus o nápodobu zašlej éry, je v skutočnosti nesmierne sofistikovaným mnohovrstevnatým tvarom, experimentom, satirou, dokumentom doby a metafilmom v jednom. Netrvá dlho, než si uvedomíme, že príbeh o trojici extravagantných kamarátov natáčajúcich v 70. rokoch nemý film je príbehom vzniku filmu samotného. V duchu nemej grotesky je však dejová konštrukcia tvorená sledom jednotlivých gagov a scénok (v ktorých sa tradične popierajú fyzikálne zákony), tu lepších, tu slabších. Kolísavú kvalitatívnu tendenciu možno pripísať schopnostiam režiséra, no len ťažko to možno filmu vyčítať. Vďaka tomu totiž vyniknú tie skutočne vydarené vtipy a zároveň tým omnoho presnejšie a uveriteľnejšie vystihuje hlavný prúd produkcie grotesiek, ktorý trpel rovnakými neduhmi - možno to teda rovnako vnímať i ako premyslený zámer a skutočnú trápnosť môže filmu pripisovať len divák s malými poznatkami o tejto ére. Množstvo scénok taktiež odkazuje ku svojim proťajškom v nemom filme; naháňačka na invalidných vozíkoch (ktorá obsahuje taktiež referenciu na Bena Hura) pripomenie legendárnych "keystoneských policajtov" a scéna, v ktorej sa všetci ponúknu zapáliť Anne Bancroft cigaretu je totožná so scénou v závere Der Letzte Mann F.W. Murnaua. Film taktiež zdarilo reflektuje veľké pohyby a zmeny v Hollywoode. Od počiatkov štúdiového systému 20. rokov, cez pády a návraty veľkých persón, hviezdny systém 30. a 40. rokov a novú vlnu, oživujúcu kinematografiu konca 50. a 60. rokov, pohltenie Paramount Pictures v roku 1966 spoločnosťou Gulf & Western (vo filme Engulf & Devour) až po vrcholnú éru zvukového filmu 70. rokov, vtedajšie celebrity, trendy a spoločenskú uvoľnenosť. Mel Brooks zachádza v intertextualite ešte omnoho ďalej, keď parafrázuje a odkazuje na známe motto MGM, alebo svoje vlastné filmy (nemožno si nevšimnúť plagátu na Young Frankenstein) a do toho vnáša autobiografické motívy. Fakt, že si vďaka šialenému tempu grotesiek a "screwball comedies" udržuje i pri takom enormnom množstve línií a odrobiniek prehľadnosť, je známkou precíznej dramaturgie a sústredenej réžie, ktorá presne vie, čo a ako chce týmto filmom povedať. Od 5-hviezdičkového hodnotenia ma delí len domnienka, že si napriek všetkému mohol dať Mel Brooks na vyrovnanosti záležať väčšmi, tak, ako tí skutoční majstri nemých komédií. 85% (18.01.2015)