Reklama

Reklama

Obsahy(1)

HYPE! je dokumentární snímek z dílny Douga Praye pojednávající o populárním hudebním stylu devadesátých let - grunge rocku. Ve filmu jsou pohledy do zákulisí show a koncertů, rozhovory se skupinami, jako jsou Nirvana, Mudhoney, Soundgarden, The Melvins, Pearl Jam, 7 Year Bitch, Hovercraft a dalšími. (rrobertek)

Recenze (13)

Pítrs85 

všechny recenze uživatele

Vždycky jsem se chtěl o této, abych použil název filmu, přehajpované scéně z americkýho Seattlu dozvědět něco víc, dozvědět se, jestli v jeho podhoubí vznikly i lepší kapely, než profláknuté Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden, Alice in Chains nebo Mudhoney. A podle tohoto dokumentu? Ne, nevznikly :-) Tedy alespoň pro mě ne, těch pět výše jmenovaných je prostě to nejlepší, co se v tomto žánru urodilo, a tudíž i tedy zaslouženě sklidily ty největší ovace (a nejvíc money, of course). Dokument pak jako takový není špatný, ke slovu se dostávají všichni ti, co za jeho vznikem stáli, od producentů, přes nahrávací společnosti (Sub-Pop, samozřejmě) až po samotné hudebníky, a že jich v osmdesátých a na začátků devadesátých let vzniklo hafo moc. Ale dílem tím, že mě právě všechny ty neznámé grungové skupiny nijak zvlášť nezaujaly, a dílem tím, že naopak o Nirvaně nebo Pearl Jam se tu mluví jen okrajově, a když už, tak o věcech, které vím už dávno, mě nijak zvlášť nebavil. Takže nejvíc nezapomenutelný moment tu je ten, kdy Kurt poprvé živě odehrál Smels Like Teen Spirit (mimochodem neskutečnej drajv, stokrát větší než na desce). A stejně by mě zajímalo, na kolik byl grunge, se všema těma svýma flanelovýma košilema, rozdrbanýma converskama a děravýma džínama, pravdivý, nakolik byl opravdu nasraný, a na kolik to byl jen šikovnej kalkul slizkých kravaťáků. Punk 2.0? Who knows... ()

Shaqualyck 

všechny recenze uživatele

Příběh slavné flanelové melancholie v celé své takzvané kráse a nasranosti na celý svět. Bez obalu, pozlátek a vzájemného poplácávání po zádech. Od zaplivaných pajzlů skrz naskrz prosycených potem a alkoholovými výpary až po velká koncertní pódia. Kamera se toulá špinavými ulicemi Seattlu a zpovídá nejrůznější (nejen) hudební existence, přičemž se snaží odhalit, odkud se vzaly všechny ty smutné děti s kytarami, které skrze své syrově vyřvané hlasivky a subdepresivní texty pobláznily půlku planety. A že to stálo za to! Alespoň do té doby než přišla smečka velkých zlých vlků v podobě MTV, Rolling Stone Magazine a oděvních gigantů…:) K tanci a poslechu hrají jak velikáni typu Pearl Jam, Soundgarden či Nirvany, tak i spousta kapel, o kterých většina běžných smrtelníků bohužel nikdy neslyšela. Chcete-li vidět a slyšet, jaké to bylo, když se zdi jednoho obyčejného „sklepa“ poprvé otřasly za zvuků nestárnoucí hymny „Smells Like Teen Spirit“, máte jedinečnou příležitost. Nenápadná dokumentární raritka se soundtrackem pro opravdové fajnšmekry. ()

annihilation 

všechny recenze uživatele

Možná jste také naprosto zhnusení nynější hudební scénou typu Rihhana, 50Cent, Lady Gaga a Justin Bieber a oceníte radši syrový zvuk kytar doplněný o texty vytržené z života. A možná vás takto také oslovil právě grunge. Tento dokument vás přivede do devadesátých let v Seattlu a možná vás také trochu dojme svou počáteční atmosférou. Představa o hraní pro zábavu jen pro několik lidí (kteří mají také své kapely a také v nich hrají pro zábavu) se mi zdá v takovéto velké míře naprosto nereálná, ale kdysi to tak bylo. Líbí se mi, jak se zde všichni znali, podporovali se, kapely byly často propojené několika členy a všichni vlastně táhli za jeden pomyslný provaz – v tomto případě znázorněný chytlavou hudbou. Poté film zachycuje, co se stalo, když se někdo rozhodl, že na tom všem vydělá a vydal celou seattleskou scénu napospas komerci. A jestli patříte k fanouškům tvrdší hudby, určitě si přijdete na své. Objeví se tu spousta známých kapel, jakými jsou třeba Nirvana, Pearl jam a Soungarden, ale také spousta formací, které se nikdy tak masově neproslavili, některé jsou lepší, některé horší, to asi hodně záleží na individuálním vkusu. Najdete tu spoustu alternativních kombinací hudby – ať už s rock‘n‘rollem, metalem, punkem, klasickým rockem, punkrockem nebo třeba i popem. V porovnání s dnešní realitou se možná zatoužíte přenést do minulosti a hrát s kamarády v zapadlém sklepě v městě, kde téměř každý nosí flanelovou košili… ()

mcleod 

všechny recenze uživatele

Dokument o jednom úžasném hudebním vzepětí, které se stalo až příliš slavným a módním, který mě zaujal nejen jako velkého fandu Pearl Jam, grunge a rocku obecně. Dokument mapuje celou historii rozmanitého hudebního stylu grunge od prvních začátků, přes obrovské vzepětí, proražení několika geniálních kapel, až po nechutné zmódnění všeho, co neslo označení grunge a Seattle. Toto ústřední město bylo takovým americkým zapadákovem. Mladí lidé byli sklíčení prostředím, ve kterém museli žít, město bylo odřízlé od zbytku Spojených států. To však poskytlo dostatečný prostor a čas pro rozvinutí výjimečné subkultury, kterému nahrávala také bezprostřednost a spřízněnost hudebníků a fanoušků místní komunity... do té doby, než si jich všimla hudební mašinerie, zastavila bezprostřední rozvoj a vytěžila z nich, co se dalo. Tím se sice několik výborných kapel dostalo i k nám do Evropy, ale svým přehnaným důrazem na módnost některých nevýznamných aspektů, snahou o co největší vytěžení potenciálu, který mašinérii tato hudba, životní styl a názory poskytovaly, a snahou převést co nejvíce krásných myšlenek a úžasných lidí na obyčejné dobře zpeněžitelné komodity toto vzepětí zašlapali do země. Pro nás, kterým se nelíbí současná povrchní hudba (a umění), dokument navíc napovídá, co je dnes špatně. Grunge vznikl v prostředí radosti z tvorby bez snahy o její okamžité velké zpeněžení, ale se snahou o vyjádření silných pocitů. Zní to jako obehraná písnička a málokdo jí už je ochotný naslouchat. Ale když člověk vidí, jak se nejen nahrávací společnosti netrpělivě snaží vytřískat co nejvíce peněz z pouhých zárodků čehokoli zajímavého, a tím je zadusí v době, kdy pravé klenoty jsou v nedohlednu a teprve se vytváří zázemí, ze kterého mohou vzejít... Zřejmě nezbývá než čekat, které zapadlé město třeba někdy opět překvapí, obohatí svět a následně si projde stejným semletím jako Seattle. http://www.youtube.com/watch?v=b2LEZyW5NRA ()

KlonyIlony 

všechny recenze uživatele

Dost příjemně mě tento dokument překvapil. Zachycuje scénu ve své rozmanitosti, neglorifikuje neprofláklejší kapely (ano, myslím tím Nirvánu) a nabízí zajímavou reflexi celého pop-kulturního fenoménu grunge. Jak napovídá název, převládající nálada tohoto dokumentu je rozčarování a pocit absurdity nad tím, co s mladistvě nevinnou muzikou udělá komerční mašinerie, ale dokument se zároveň k tématu nestaví cynicky a zachycuje i autentickou stránku této rockové scény. ()

vaja 

všechny recenze uživatele

Snad nejvýstižnější název pro tento hudební dokument... Na konci 80. let se v americkém Seattlu zrodilo něco agresivního, nazlobeného a hodně hlučného. Depresivní atmosféra města, rezignace na lepší zítřky a sotva dosažená plnoletost jsou dokonalé atributy pro začátek velké revolty. A jak vyjádřit lépe než hudbou, že vás štve celý svět? Grunge byl ze všech tamějších stylů nejprofláknutější. Taky na to za pár let doplatil nejdřív velkým haló a následným úpadkem. Spolu s vynikajícím soundtrackem Hype! dokonale mapuje životní postoj jedné, dnes už legendární generace. ()

Schuldiner 

všechny recenze uživatele

O hudební scéně Seattlu - tedy o grunge! Ale hlavně o té mediálně-módní bublině obřích rozměrů !!! Je sranda, jak se vždycky kolem něčeho, na čem se dá hodně vydělat, sletí veškerý mediální, novinářský a televizní humus v podobě novinářů, reportérů a pak taky všelijakých zamrdaných obchodníků, a udělá z přirozeně se vyvíjející hudební scény zkrátka cirkus, kde je na prodej úplně všechno... Ještě, že tahle scéna dokázala ještě před tím, nebo i vně toho cirkusu, vyprodukovat tolik skvělé a originální muziky... ()

ChillThomas 

všechny recenze uživatele

"Nemám rád když se říká Grunge, prostě mám rád hodně hlasitou a výraznou hudbu, která ze sebe vydá duši na pódiu" Jak řekl jeden z fanoušků Pearl Jam, při šňůře v Japonsku ... ANO .. .. V tomto dokumentu je krásně vidět jak éra klasického Rock n Rollu prošla evolucí do dalšího stádia jménem Punk rock a Grunge, vše odstartoval Seattle, kde na to byla asi nejlepší skvadra místních .. , kteří to uměli rozpálit v klubech .. mohutným hlasem a chytlavou rytmikou kytar,bas a bubnů do stylu GRUNGE.. . ze Seattlu pochází řádka skvělých kapel. Díky všem kdo tento style podpořil . a kapelám jako Nirvana, Soundgarden,, Pearl Jam .. !! A celému Seattlu 85% ()

Zeliiik 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem víc, nic co by mě pořádně zaujalo. Sice jsem se dozvěděl o spoustě kapel, o kterých většina lidí nemá ani ponětí, ale víc než pár záběrů z koncertů a rozhovorů nečekejte. ()

Dovlatovka 

všechny recenze uživatele

jako dokument o grunge a seattlu celkem slušné...pro člověka, který o grunge moc neví (ukazuje kapely před průlomem grunge a taky to, že vesměs za moc nestály). jako dokument obecně typicky "mooreovský". Autor chtěl ukázat grunge jako hnutí nekomerční, hodně prostoru dal Eddiemu Vedderovi a žádný lidem, kteří brali hudbu jako profesi (tohle slovo použije jen Kim Thail ze Soundgarden), tj. Jerry Cantrell, Dave Grohl, případně Chris Cornell. Sláva všechno zničí, lidi se střílejí do hlavy a nechají si cpát do kapes balíčky heroinu...ale svým způsobem to odpovídá roku výroby, dnes už by podobný pohled možný nebyl. Grunge miluju, tenhle dokuement mu prokazuje službu - dobrou jen částečně. ()

josieaddms 

všechny recenze uživatele

Grunge je grunge. A cokoli se ho týká mě zajímá. I když se ne všechny hudební skupiny z té doby (Sladký začátek let devadesátých) uchytili, tak stejně je celkem zajímavé dívat se z jakého prostředí vyplynuli skutečně dobré kapely, jako Pearl Jam nebo Nirvana. To bylo stejně to, co mě na dokumentu zajímalo. Místy byl sice trochu nudný, a navíc mě připadají svým způsobem dokumenty trapné, různými průpovídkami a komentářem k celému filmu, ale může být. Vždycky je super když se najde komunita lidí, kteří o něčem přemýšlejí, kteří něco dělají, a kterým na něčem záleží. Jo, a podle mě dali Eddiemu Vedderovi prostoru málo! ()

Reklama

Reklama