Dealer

To je přesně ten případ filmu, kterému dávám 3 hvězdy ne za to, že by byl špatný, ale za to že mě nudil a já nechtěl aby mě nudil. Já chtěl aby mě sakra bavil, obzvlášť když hned na začátku vytáhl nejlepší scénu s tím podivným církevním papalášem. Jenže 132 min je zatraceně hodně, a i když s tím, jak Fliegauf svého Dealera pojal a vytvořil, nemám nejmenší problém, tak je to prostě dlouhé a bohužel i nudné. Je mi líto. 5/10 (23.09.2013)

Ale tak ano ... "drogy jsou zlé a zničí vás ...", to jest stará "urban legend" na úvod. Film jsem dostal jako "novoroční/narozeninový" tip a hned mě vtáhl dovnitř ... Film nezúčastněně, v extrémně pomalém a temném tempu sleduje "příhody" drogového dealera a jeho zákazníků ... Scénář v podstatě jednoduchý, ale forma a zpracování naprosto vede a dělá z filmu to, čím je ... Čím je? Hypnotickým výletem do světa nicoty, prázdnoty, neexistenci dobra a zla, špatně a dobře, ano a ne, ... jakýkoliv duality ... Spousta lidí si může myslet, že sám film se "chová jako heroin", potažmo opiáty ... ne zcela je tomu úplně tak. Jak jsem již psal, je to hypnotický výlet, takže jde spíš o feeling hypnotické prázdnoty, tedy jako po pár pilulích dnes již zakázaného, za komunistů velmi oblíbeného rohypnolu, ( roháče, v eng tzv. "roofies" ...). Který se dal samozřejmě nadrtit, rozputit, oddělit od pojiva v tabletách a vpálit do žíly, stejně jako spousta jiných drog ... Opiáty jsou "hřejivé, sebestředně důležité, fyzicky "tinkles" a neuvěřitelně barevné" ... Takže vítejte ve filmu drog, který vám hypnotickou formou ukáže celou absurditu světa, který skýtají ve finální fázi závislostí a dealingu ... Samota, temnota, nicota, oploštěnost od emocí ... Hlavní hrdina funguje jako "robot/zombie", stroj na roznášení substancí na místa odběru, případnou aplikaci a sociální pracovník, kdy se v dobré vůli občas postará o nějaký problém ... Hodně paradoxní, úsměvné, ale o to víc znepokojující, protože Bůh, drogy a dealeři mají skutečně zvrácený smysl pro humor ... (01.01.2015)

Dokonalá antiteze Requiem za sen. Namísto rytmického automatonu fyzických symptomů vidí Fliegauf drogu jako automaton nicoty, vyprázdněného bytí. Oběti drogové závislosti jsou rafinovaným pohybem kamery přeměněny na jakési nulté body lidskosti, marginálně držené mimo přímou perspektivu výpovědi a odhalované jakoby skrze vlastní absenci - to, co Fliegauf demonstruje není samoúčelná formální brilance, ale kastrace, kterou droga provádí (však se jedna z postav hlavního hrdiny, vyléčeného narkomana, ptá: "Heroin je pryč. Ale co z tebe zbylo?"). Feťáci, kolem kterých kamera pomalu krouží, jsou prázdné schránky, loutky, zombie, bytosti, které (jak by jistě dodal Slavoj Žižek) nemohou už být předmětem tragédie ani komedie. Dealer je nesmírně fascinující právě pro svou programovou pasivitu - neobjeví se tu jediný záběr, který by provokoval nebo šokoval. Co provokuje a šokuje je právě chirurgická nezúčastněnost, prázdné místo, které zeje tam, kde očekáváme tragickou angažovanost či gesto soucitu. Ikonická je scéna, kdy hrdina stojí se svým otcem nad prohlubní v betonu, kam dopadlo tělo jeho matky a marně se snaží přesvědčit svého otce, že matka tam již není. Celý film funguje na bázi prázdných míst, trhlin, jejichž možnou výplní je droga. Proto ten dlouhý a zcela jistě metaforický obraz v závěru, v němž sledujeme buď jakousi travestii zrození nebo psychoanalytickou trhlinu, nezacelitelné trauma, před nímž není úniku v racionalitě. Dealer je brilantním pohledem za bezpečí schémat, které udržují člověka v sebezáchovné distanci od narkomanů jako radikální jinakosti. Myslím, že Fliegaufův film se zcela unikátně dotýká mnohem hlubší podstaty než většina filmů o tématu narkomanie (vlastně úplně všechny, co jsem doposud viděl). Film možná světský svým zaměřením, ale hluboce "tarrovsky" filozofický svým pochmurným a mlčenlivým pronikáním tabu. (08.08.2011)

Ano, je to onanie Benedeka. Ano, jsem do něj zamilovaná. Ano, mě se to líbilo. Upřímně mě to rozsekalo na další necelé dvě hodiny. Přemýšlím o tom dodnes. Ukázal, co viděl. Je to jen na vás, jestli to chcete přijmout nebo ne. Je jen na vás, jak si svět v opojení drog představujete. Obávám se, že takhle dlouze to je. A to je tom to skvělé. I s tou kruhovou jízdou... Točím se doteď. // 38. LFŠ UH 2012 (30.07.2012)

Jeden den v životě drogového dealera. 160 minut vtahující a naleptávající deprese, po jejímž zhlédnutí se budete cítít jako piják nasáklý černým inkoustem. Velkou zásluhu na tom má i hudba, resp. industriálně-ambientní background (ruchy&šumy), a především kamera - úžasná, organická, není v klidu a velmi, velmi pomalu rotuje kolem scény nebo se posouvá. 90% (05.07.2004)