Aienji

Vážení priatelia áno. Tak toto je romantika "par excellence", ktorá vás od začiatku pohltí, a aj napriek tomu, že viete (alebo len tušíte) ako to celé dopadne, tak na konci vás to prevalcuje s maximálnou silou a v tom najmenej očakávanom okamžiku. V záplave akčných a bezduchých filmov zo zámoria pôsobí tento smutný, emóciami nabitý, ale zároveň krásny snímok ako balzám na dušu. Veď každý má nárok poznať lásku a byť šťastný... aj keď len na krátky okamžik svojho života. 10/10 (08.12.2005)

Jedna z najkrajších kórejských melodrám. Páči sa mi, že smrteľná choroba hlavnej hrdinky je odhalená divákovi hneď na začiatku, takže sa s týmto motívom hnusne nekalkuluje a divák nezažije pocit, že ho chcú znásilniť citovým vydieraním. Jak hlavná postava, tak jej matka s ktorou žije už s chorobou zápasia roky, takže sa ňou snažia nezaoberať a radšej si užívajú život naplno pokiaľ je čas. Tento prístup pôsobí veľmi príjemne a povzbudivo aj na diváka. No a po čase sa objaví vyvolený, takže sa môže pomaly rozbehnúť aj romanca medzi ním a chorou dcérou. Od ich prvej spoločnej scény to medzi nimi dokonale iskrí. On je taký bezstarostný človek a ona je neskutočne roztomilá. Vďaka tomu, že chorobu divákovi odhalia hneď, pôsobí celá romanca oveľa intenzívnejšie aj keď postavy prežívajú len také obyčajné až všedné chvíle. Našťastie sa film vyvaruje primitívneho ukričaného humoru. Namiesto toho film tak príjemne plynie až do očakávaného smutného finále, ktoré ale našťastie nie je žiadna depka. A dočkáme sa aj nejakého drobného prekvapenia. Okrem dokonale obsadeného ústredného páru si zmienku zaslúži skvele zahraná postava matky ktorej vzťah s chorou dcérou je nezvyčajný ale zároveň strašne pekný. Okrem týchto troch postáv tu už ďalšie veľký priestor nemajú. Výsledkom je ten typ filmu u ktorého som si celý čas prial, aby trval aspoň dvakrát dlhšie a mal som chuť si ho hneď pustiť znova. 10/10. (03.07.2019)

Tohle "dílo" na mě nepůsobí ani jako film, ale jako pírko, které mě pohladilo po ruce a přeneslo do mě nějaký pocit. A přesto, že si myslím, že Jížní Korea má mnoho propracovanějších filmů, tenhle je jeden z těch, co se mě dotkl nejvíce. Všechno to ale asi ještě vstřebávám, protože mám dojem, že koncem to neskončilo. Je zbytečné hodnotit tu scénář a herecké výkony, když si myslím, že herci to nehráli a scénář byla realita. (21.07.2011)

Všechna přesvědčení, předsudky nebo přednosti, které u mě byly spojené s hranou asijskou kinematografií, dostaly před pár lety pořádnou trhlinu. V momentě, kdy před mýma očima skončilo Aienji, emoční dopad získal netušenou sílu, slzy nechtěly přestat téct a několik hodin jsem nemluvil. Některé romantiky zůstanou v duši navždy. A i když třeba tahle není bez chyby, tak právě díky nim a díky několika srdečně dokonalým scénám zůstane nesmrtelná. (21.06.2006)

Je to pravděpodobně jeden z nejlepších jihokorejských snímků, jaké jsem viděla. Jak bylo řečeno v My Sassy Girl, Korejci mají rádi smutné filmy, což je z jejich kinematografie zjevné, ale téměř vždy je podají s milým vtipem, což platí i u Aienji. Je to smutný film, kdy se středoškolačka, jež trpí všemožnými nemocemi, zamiluje do mladého muže. Je jasné, že v tomto světě spolu už nebudou příliš dlouho, jelikož dívce nezbývá mnoho času, ale i tuto krátkou dobu si oba dokáží užít. Tvůrci tam ale přidali vtip tak, že se tam objevilo asi 5 minut, kdy jsem se v kuse smála. To z tohoto filmu nedělá jen krásné a smutné drama, při kterém nejedno oko nezůstane suché, ale také velmi příjemnou komedii, která působí jako milé osvěžení. (15.03.2009)