Aienji

Tak a už som si pobvedal naozaj dosť!!! Za originalitu by som s privrenými očami mohol dať maximálne tak 1 hviezdu a to teraz nebudem riešiť, že ktorý bol medzi prvými podobne tématickými ladenými filmami made by Korea. Prečo by mala byť v každom druhom filme smrteľne chorá partnerka či naopak? Je to už patetické a pod úroveň, keďže si myslím, že tento film by si svojou pozitívnou atmosférou, sýtimi farbami a veľmi dobrým hereckým obsadením bez nejakej tej choroby vystačil. Inak neviem kde na tie choroby chodia ale už musia chodiť do poradne k lekárom aby niečo nové originálne , no hlavne smrteľné našli. :) No ale späť k filmu. Za pozitívum by sa dala označiť ešte hudba, ale zase nič originálne nečakajte klavíru si užijete habadej. No dobre radšej už zastavím hanobenie môjho milovaného žánru a uvznesiem sa na finálnych 2,5* (08.02.2007)

Je to vydarená romantická dráma. Má veľmi dobrý príbeh o nevyliečiteľne chorom dievčati, ktoré aj aj vďaka mame, ktorá sa s tým už aj celkom zmierila berie život tak, aký je a tak sa s tým už tiež vyrovnala. A keď sa do rovnakého domu nasťahuje sympatický mladík, ktorý sa do nej hneď zamiluje, svoje srdce mu postupne otvára a tak má dievča možnosť prežiť svoju prvú a zároveň aj poslednú lásku. Spracovanie je na tom veľmi dobre, dej je celý čas výborne podaný, nemá žiadne slabé miesto alebo čokoľvek, čo by mohlo aspoň trochu prekážať, je tu množstvo zaujímavých prvkov, hlavne nezabudnuteľný muž na prechode, ale aj tak mám pocit, že sa takmer zo všetkého dalo získať ešte o trošku viac. Ale to je prakticky to jediné, čo tu môžem vytknúť, pozerá sa na to skvelo aj kvôli množstvu rôznych skvelých situácií, ako napríklad fotenie baletiek a úplných maličkostí, ktoré diváka príjemne pohladia aj napriek tomu, že pre celkový dej nemajú prakticky žiadny význam a tak sa mi to páči. Herecké obsadenie je výborné, či už Im Soo-Jung, ktorá ma ale viac bavila vo viacerých iných úlohách, tu pôsobí až príliš mlado, podobne je na tom aj Kim Rae-Won, viac mi sedí v tých akčnejších úlohách, ale aj tu je dobrý a za hlavnou dvojicou o nič nezaostáva ani Lee Mi-Suk v skvelo podanej úlohe matky. A poteší aj niekoľko menších postáv, ako strážnik a samozrejme spomínaný muž na prechode. Réžia a technická stránka sú vydarené, na debut je to perfektná práca, to musím režisérku Lee Eon-Hie pochváliť a aj celkovo je to veľmi výrazný nadpriemer, ale za úplnou špičkou to podľa mňa trochu zaostáva, hlavne tie emócie sa u mňa nedostavili. ...ing je veľmi príjemný film, ktorý má pár menších slabín, hlavne tá dramatická zložka na mňa moc nezapôsobila, ale všetky ostatné už áno a tak nemôžem byť nespokojný. 78% (18.07.2012)

Jeden z nejrásnějších a nejsmutnějších romantických filmů, jaký jsem kdy viděla. Příběh osamělé dívky s rukavicí, která potká lásku, prožije nejšťastnější chvíle svého života a zanechá nesmazatelnou stopu v mysli lidí, kteří jí milovali. Film je natočen tak dobře, že od samého začátku neodtrhnete oči od obrazovky, je vtipný, milý, s krásnou hudbou, až je vám líto, že všechna ta bezstarostnost najednou končí a směřuje k nevyhnutelnému konci, kde jsem se slzám neubránila. (12.11.2005)

Panensky sterilní drama plné slz a emocí. Ona nevinnost zachází tak daleko, že za erotické vrcholy lze považovat nesmělý a snový náznak polibku a záměnu výrazů keks a sex při telefonickém rozhovoru. Připočtu-li si k tomu mírně řečeno mírně nesympatickou hlavní hrdinku s mírně naznačeným poprsím a mírně chlapeckou postavou, cítím mírné zklamání. K lásce prostě erotika patří, nemusí být polopatická či vulgární, někdy stačí jen pohled či dotek a máte jasno, a to i ve filmu. Vymazat ji? Nelze. Díky předešlému pak patřičně silně nepůsobí ani onen motiv pohledu vstříc smrti. Slzička dojetí mi ale na samotném konci přece jen ukápla. A za ni, trojku. (06.05.2015)

Něco na způsob holčičího filmu. Mladá dívka potkávající milého a zábavného mladíka (chvílemi trochu trdlo neboť to mají mladé holky rády) k tomu úspěšnou matku, která i na svůj věk vypadá velmi dobře a je dostatečně emancipovaná, milá a milující natolik, že své nemocné dceři nakonec dovolí, aby jí oslovovala křestním jménem. Vzplanuti náhlé lásky, roztomilé želvičky, deštník s motivem plujících mraků. Při velké dějové předvídatelnosti mě ani závěrečný "twistík" nepřesvědčil. Průměrný kousek, který sice na emocionální strunu zdánlivě tolik netlačí, ale jeho celková rozbředlost mu vytrčení z průměru rozhodně nezaručí. (28.01.2007)