Historky hrůzy

Nejsem Poeovec. Nezatracuji ho, uznávám jeho přínos žánru, ale zrovna dvakrát mě nebere a abych pravdu řekl, mnohé filmové adaptace mě baví mnohem více než jeho dílo samotné. A v případě tohohle filmu je to tak na půl. Výprava, masky, triky a samozřejmě Vincent Price jsou parádní. První povídka trošku vyšumí do prázdna, ve druhé povídce mi prostě nesedělo spojení Černého kocoura a Sudu vína amontiladského do jednoho příběhu. Třetí povídka z toho vychází nejlépe. Napínavá, atmosférická, horrorová. (09.11.2015)

Rogerovi Cormanovi přicházím na chuť. Jeho zpracování E.A. Poea je opravdu skvostné. Jáma a kyvadlo či Zánik domu Usherů nemají v jeho zpracování téměř chybu a tyto tři povídky se také povedli. Prostřední The Black Cat je určitě na 5*, skvěle skloubená Poeova předloha s výborným herectvím a vizuálním zpracováním. Asi nejlepší zpracování známé povídky, jaké jsem viděl. Zbývající dvě už jsou trochu slabší, přesto dobré. (03.08.2009)

3 filmové poviedky podľa klasika žánru Poea s Vincentom Priceom v hlavnej trojúlohe. Kostýmy, atmosféra a celkové výtvarno ctia ducha literárnej predlohy. Niekoľko špecifických žartíkov (hra s hlavou, opilecké hlasy a halucinácie, súťaž v degustácii, duch mŕtvej matky) navádza k rozpoznaniu režisérskeho rukopisu. Nadštandart nehrajúci sa na ohromné veľdielo, ktorý spoľahlivo pobaví a miestami príjemne mrazivo pošteklí. Ach a aby som nezabudol: Fortunato: "Pro lásku boží, Montresore !" Montresor: "Ano, pro lásku boží !" (04.10.2005)

První povídka je slabá, dívka, která se po 26 letech vrací k svému otci. Ponurý zámek a Vincent Price, ale nic víc. *** To druhá povídka je jasně nejlepší. Peter Lorre zde hraje alkoholika, jemuž díky jedné ochutnávce vína začal chodit za manželkou Vincent Price. Lorre je zde skutečně kouzelný a exceluje. Jasných a neoddiskutovatelných ***** Poslední povídka je tak někde uprostřed. O muži, který se nechá zhypnotizovat "v okamžiku smrti". Solidní **** (20.08.2009)

Ha, tak už je mi jasné, jakým tvůrcem se - alespoň co do podoby mizanscény - nechal inspirovat Mario Bava (viz jeho Prokletí smrti). Na rozdíl od průkopníka italského hororu se ovšem Corman mohl opírat nejen o skvostné dekorace a vzácný vizuální cit, ale také o vynikající herce, jejichž rozšafně přepjaté výkony jsou zde jedním z hlavních zdrojů diváckého potěšení. Povídky Případ pana Valdemara a Černá kočka (zde šalamounsky spojená se Sudem vína amontilladského) mi sice přijdou zajímavější a myšlenkově podnětnější ve zpracování Romera a Argenta, ale i v této Cormanově lehkonohé a černohumorné verzi jsem si je dostatečně užil. (23.04.2013)