Historky hrůzy

Nostalgická filmová vzpomínka na pozdní tvorbu Edgara Allana Poea, uznávaného zakladatele literárního žánru, dnes nazývaného horor. Je známo, že Poe trpěl silnými depresemi, které zaháněl alkoholem, a snad právě proto se jeho pozdní povídky vyznačovali pro něj tak typickou hrůzostrašností a morbidnostmi. Dnes jsou jeho povídky samozřejmě pro mnohé z nás již jen úsměvné, ale jistě není zbytečnou ztrátou času se na filmový snímek "Historky hrůzy" se třemi povídkami podívat. Dětem bych ho však dozajista odepřel. Jistota je jistota. Psychika jedince se přece jen formuje již od dětství. :-) (16.09.2010)

Tři poeovské povídky jejichž hlavní role ztvárnil Vincent Price, režíroval Roger Corman. V první se dcera po letech navrací ke svému otci, který ji obviňuje ze smrti její matky, ve druhé se opilec v podání Petera Lorrea rozhodne pomstít za nevěru své ženy velmi krutým způsobem (Pro lásku boží, Montresore!) a ve třetí se starý, umírající muž chytne do pasti mezi životem a smrtí, když ho zákeřný hypnotizér uvede do spánku, aby si mohl přivlastnit jeho manželku. Film rychle utíká, jelikož příběhy jsou velmi zkratkovité, nezabývají se žádnými dlouhými popisy. Jsou tu špatné triky, křiklavé „dobové“ kostýmy, ale hlavně – skvělé herecké výkony. Za povšimnutí stojí jistě Peter Lorre, ovšem můj hlavní obdiv vzdávám Vincentu Priceovi. Jeho takřka „shakespearovské“ hraní dělá z Cormanových béček naprosto neopakovatelné filmové zážitky. Každý jeho pohled, každé slovo má cenu zlata. (08.12.2006)

Další exhumace Edgara Allana Poa patří k těm lepším, třebaže zpočátku to tak nevypadá. Je třeba přečkat první povídku. MORELLA je nebožka, která před čtvrt stoletím zemřela při porodu. Zpustlý vdovec Vincent Price rezignoval na život bez ní, zavřel se v nakresleném zámku a ze smrti manželky viní dceru. Ta přijíždí po 26 letech domů, vidí, že otci hráblo, naznačí, že odluka od něj neblaze poznamenala její vztah k mužům, párkrát si zařve a celá tato podezřele odbytá povídka, postavená na neobratném scénáři a hereckém ochotničení nešťastného typu "hrajeme ve škváru, ale aspoň ukážeme, jak bychom šli na Shakespeara", naštěstí skončí dřív, než člověka odradí od sledování dalších dvou. Ještěže tak. ČERNÁ KOČKA totiž reputaci filmu včas napraví. Vincent Price sice příliš neustál ani opačný extrém - šaškování, přesto je jako zhýčkaný degustátor vína přesvědčivější než v Morelle. Hlavním tahounem Černé kočky je ale Peter Lorre, zprvu bodrý opilec, který poslední zbytky rozumu před deliriem využije k překvapivě střízlivému jednání ve věci manželčiny nevěry. Škoda, že se film nezabývá zdůvodněním, proč Peter své krásné a zpočátku téměř svaté polovičce zahýbá s lahví, jinak nezbývá než povídku chválit. Jako jediná ze tří se nese v humorném duchu, ale nijak to neumenšuje zdařilou poeovskou atmosféru. PŘÍPAD MR. VALDEMARA naopak nesnese žertování - na smrt nemocný muž (opět Vincent Price) svolí stát se v hodině H pokusným králíkem pavědeckého experimentu svého hypnotizéra Basila Rathbonea. Dohoda zní tak, že bude uveden do hypnotického spánku těsně předtím, než vydechne naposled. Jak dlouho je možné udržet ho mezi životem a smrtí? A co tím vlastně hypnotizér sleduje? Po dvou povídkách, hloupé a vtipné, už jsem ani nedoufal, že třetí bude opravdu strašidelná. Ale ano, zapůsobila na mě, ačkoli po druhém zhlédnutí bych byl jistě rezervovanější. Kdybych film hodnotil na základě součtu kvality jednotlivých povídek (20%+80%+70%), vyděleného třemi, ta nejslabší a také nejkratší by výslednou hodnotu zbytečně poškodila. Celkově to tedy vidím na 70% (10.06.2010)

První povídka byla opravdu pěkně nudná, rozplizlá a nezajímavá, přestože Vincent Price je herec vskutku fascinující a neskutečně zábavný na sledování - vzezření, gesta, mluva. Dávám tak 50%, nebyl to ani horor, ani sranda, prostě takový prd. Druhá povídka taky nebyla horor, ale vtipná byla dost. Dávám 85%, Price+Lorre jsou skvěle fungující dvojka protikladů. Třetí povídka dobrá, hlavně díky Basilu Rathbonovi a jeho démonickému obličeji á la smrťáček. Dávám 70%, 5% za tu hromádku zelenýho slizu. (28.08.2011)

Narozdiel od väčšiny som sa najviac bavil pri prvej poviedke, ktorá je husto atmosferickou gotickou peckou so všetkým, čo k tomu patrí. Zvyšným poviedkam chýba atmosféra a tá druhá je trochu pridlhá. A Peter Lorre je otravný. Ako fanúšik poviedky o sude Amontillada som si v tej role predstavoval niekoho pekelnejšieho. (31.12.2015)