Occhi di cristallo

Možná bych ještě dopsala horor a mystery jak to na mě zapůsobilo. Zajímavé zpracování a i když jsem občas tápala, tak atmosféra byla tak hustá, že jsem se netrhla od monitoru. Opět forma vražd, které se v poslední době vymykají normálu jako třeba v seriálu Midnattssol. Nevím, jestli v žánru krimi se dá ještě něco hrůznějšího vymyslet ( nemyslím horory). Jdu na plnou, protože mě Eyes of Crystal dostal na lopatky v mnoha směrech, třeba hudbou počínaje. (22.01.2017)

Pro hororové fanoušky příliš poklidné, pro thrillerové zase nepřináší nic nového. Obecné shrnutí možná přísné, protože jinak film skvěle dodržuje staromódní nárůst napětí a temně pochmurnou atmosféru. Série brutálních vražd, jejichž cílem je vytvořit lidské puzzle a tajemný policejní vyšetřovatel. Jednoduše slušný thriller, kde styl vítězí nad originalitou. 70% (14.01.2017)

Ano a ještě jednou ano. Tohle je přesně krygel mého gialla. Od záčátku to svižně šlape a přidává se napětí a otázek. Luxusní kamera filmem doslova pluje a v kombinaci nad trefnými prostřihy vytváří žluté cákance v bytech hooodně fanoušků tohoto subžánru. Zde je to trochu( teda krom příběhu o vrahovi co trpí traumatem z dětsví a pár panenek ) odlišné od klasických řekněme Argentovek nebo Martinovek. Režiser dáva spíše větší prostor policistům, ale to byl jen první dojem, je to samozřejmě jako celek vyvážené a ke všemu se dostane. Asi je velkou škodou, že Eros Puglielli nepokračoval v tomto duchu v dalších dílech, ale kdo ví, třeba nás někdy znovu zasáhne. Pokuď o tom nebude vědět nebo slyšet, tak jste už dávno pod žlutým drnem. Cao! (08.08.2012)

Je pravda, že ta těžkotonážní ponurá atmosféra dodává filmu jisté kouzlo, ale ani to mě nedonutilo přehlížet tu přehlídku žánrových klišé, završenou ukázkově laciným závěrečným střetem s vraždícím psychopatem. Samotné vraždy sice poněkud brutálnějšího charakteru, ale jejich motivace mi přišla dost povrchní, a taky mi do toho nějak neseděl ten věkový rozdíl těch kluků v sirotčinci. Ale třeba mi jen něco uniklo, nevím. (01.07.2017)

Velmi příjemné překvapení! Temný závan sedmdesátých a osmdesátých let bude jistě fajn pro giallem nepolíbené, naopak pro žánrové fanoušky by mohl být zábavný (kam se počítám). Zvrácený vrah masakruje oběti s cílem dosáhnout vyšší úrovně vědomí. Jasně, je tam pseudofilosofie, indické náboženství, okultismus a podobně, ale také jde o napínavou detektivku se slušnými hereckými výkony, výbornou kamerou a parádní hudbou. Asi nemá smysl citovat různé odkazy, ať už třeba Argentovy barvy, Fulciho oči (nejen skleněné) nebo pád z útesu, či sny, halucinace a útěky chodbami a prázdnými budovami tak, jak je známe z žánrových děl. Úvodní masakr je nekompromisně brutální. Je fakt, že otevřené gore se jaksi nedostává, ale je vyváženo atmosférou. A tak když vrah kuchá ženu, jsou vidět jen její nohy, po nichž stéká krev, a obličej s vytřeštěnýma očima zpola zakrytý rukou v kožené rukavici. Před lety by se příběh zakončil možná jinak, ale já byl tentokrát spokojen. A Jiménezová (Giuditta) je půvabná! (10.05.2020)