Contes immoraux

Sbírka čtyř erotických povídek, která pořád graduje. Lesbické porno v Čachticích je jen předehra k závěrečné povídce z Vatikánu. Katolíci z ní museli být určitě hodně odvázaní. Natočeno tak dobře, že i porno může mít svůj děj. Sice jsem si někdy říkal, to určitě, tak by to postavy jednaly..., ale nemělo to negativní výsledek ne zážitek z filmu, (25.10.2017)

Čtyřpovídkový film, v němž ty poslední dvě (Bathory a Borgia) hodně připomínají esteticky Pasoliniho z trilogie života, proti čemuž vůbec nic nemám - navíc kontrast Savaranalova kázání a hedonismu Alexandra VI. je úchvatně podaný. Theresa filozofka je mi blízká výtvarným a kulturněhistorickým řešením - tuhle pozdně secesní atmosféru přesně milovali klasičtí surrealisté, kdyby povídku viděl Nezval a Štýrský, byli by nadšeni. Úvodní Příliv se na erotiku dívá z hodně mladického nadšení, spojené i s určitým "vědeckým" přístupem. Na celém filmu je navíc pozitivně vidět, že Borowczyk byl prvotní profesí výtvarník. (02.02.2011)

Proti pornografii nemám absolutně nic. Jde o stejnou nemateriální užitnou hodnotu, jako je veškeré duchovno. Ovšem film, jehož je náplní, musí splňovat tři podmínky: neotřelý nápad, přirozený vtip a estetika. To bylo podle mě splněno pouze v první povídce. Pokud bude mít někdo chuť natáčet podobné filmy, ať se ozve, pošlu mu scénáře. (05.03.2018)

Někde mezi Davidem Hamiltonem a P.P.Pasolinim - k němu má snímek blíže. V první povídce poznáte tajemství příboje, ve druhé proniknete do tajů autoerotiky - především práce s okurkou je plná vášně...Zlatým hřebem je zajisté epizodka ze života čachtické paní, kdy v jistých momentech není před vámi nic jiného než obří obnažený zadek, případně předek. Nakonec se v jednom obraze nahromadí tolik nahoty, kolik ji najdeme snad jen u Petera Greenawaye. Směrem ke čtvrté povídce přibývá sexuálních zvrhlostí až ke švédské trojce v podání rodiny Borgiů. Přestože jsou poslední dva příběhy plné násilí, obrazem si ho divák příliš neužije. Především v závěrečné se lidé ztrácí za dveřmi a v tajných chodbách, a tušení jejich konce je tak více mrazivé. Jen kněz skončil jako veselá fagule. Výborná hudba (Maurice Leroux) chvílemi připomene (hlavně ve třetí povídce) L.Fišera. Pochvalu si zaslouží rovněž výtvarná kamera a práce s detailem. V dnešní poněkud zvrácené době jistě ne už tak šokující, ale příjemné. (15.07.2014)

Je to sice erotiky plné, ale jaká to prazvláštní erotika! Ještě tak nějak lze přežít přítomnost u první povídky, a i s obsahem se leckdo jistě dokáže ztotožnit, ale ty další kapitolky z historie jsou více než podivné. Jakýs smysl má kromě felace na břehu Atlantiku i Bathory, v žádném filmu jsem neviděl tolik nahých hereček s tak nízkým průměrným věkem, dvojka a čtyřka jsou ale utrpením pro ateistu, a musí být utrpením i pro vyznavače víry. Erotika let sedmdesátých prostě vypadala jinak, než jsme dnes zvyklí (a je historickým faktem, že přímá uměrnost estetičnosti nahých těl a postupu po chronologickém žebříčku neexistuje, ten jiný, hladký obrat nabrala až na konci minulého století). (20.10.2013)