Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Malá Tinke žila v polovině 19. století se svými rodiči na samotě kdesi v dánských lesích. Když jí bylo sedm, přerušila její šťastné dětství náhlá smrt obou rodičů. V osamění živořila mnoho měsíců, než potkala pasáčka krav Laruse, který ji vzal na nedaleký statek, kde ji představil svým pánům. Ti vnímají zdivočelé dítě rozporuplně, statkář by se jí rád co nejrychleji zbavil, ale jeho žena by ráda Tinke pojala za vlastní, neboť její jediné dítě trpí silnou mentální retardací. Tinke ale na statku zůstat nechce. Touží najít své prarodiče, kteří by dle slov její matky měli být velmi zámožní lidé. Jenže jejím jediným vodítkem je drahocenný náhrdelník, který ji předala matka krátce před svou smrtí. (Flarnytryl)

(více)

Recenze (11)

toma.baza 

všechny recenze uživatele

Příběh se odehrává v Dánsku v roce 1850. Hlavní hrdinkou je devítiletá dívka Tinke. Je špinavá a hladová. Oba její rodiče zemřeli a jenom zázrakem přežila v lesích. Tinke potká pasáčka krav, Laruse, který ji dá chleba a mléko. Postupně si získává její důvěru a pochopí, že by Tinke umřela hlady, kdyby ji nepomáhal. Larus ji vezme s sebou na statek, kde pracuje. Statkář by ji chtěl poslat do chudobince, ale jeho žena by si Tinke chtěla nechat a vychovat ji jako svoji dceru, kterou nikdy neměla. Ale Tinke je jako divoké zvíře a má svůj vlastní plán. Na maminčině smrtelném loži dostala náhrdelník. Maminka ji řekla, že pochází z velmi bohaté rodiny, ale že ona utekla s Tinčiným otcem a od té doby své rodiče neviděla. Řekne Tinke, ať najde své prarodiče... ()

kajda.l 

všechny recenze uživatele

Po úvodních pěti minutách jsem si říkal, že by se mohlo jednat o solidní dobrodružný film, po dalších deseti jsem to zavrhl a snažil jsem se navnadit na podivnou pohádku, ani to nevyšlo. Výsledkem totiž je sladkobolně slaboduchá story, provázená hudbou připomínající ty nejlacinější německé TV filmy, o rezatém andílkovi s modrýma očima, který když sladce nemrká do kamery, tak otravně ječí nebo vrčí, prostě neskutečně otravnej fracek a to mám filmy s dětskými hrdiny opravdu rád. A aby té "lidskosti" a vypočítavosti nebylo málo přidáme neustále fackovaného sirotka, dochutíme to uslintaným ňuňu retardem a jako nejsladší třešničku přidáme primitivně natočené flashbacky s Tinke rodiči, zde už mi chyběly jen poskakující bílí králíčci či závěrečný ohňostroj. Ovšem nebyla by to dánská "kvalitka", aby ji zdejší šamani neposlali s pětaosmdesáti procentům, je to Dánsko a tam se přeci točí pecky!!! Jen by mě zajímalo, kolik by Vlčí dívka získala, kdyby byla vytvořena u našich západních sousedů. Tak o čtyřicet méně :) ()

Reklama

ferika 

všechny recenze uživatele

Hm, celkom detsky film to ani nie je, skor by som povedal rozpravka pre aj odrastenejsie deti - tak asi do penzijneho veku :) Miestami trochu jadrny styl, skor bez zbytocneho patosu. Mne sa ten styl videl prijemne civilny. Dievca, ktorej najprv zomrie otec a zije s mrtvou matkou v drevenej chajde - pre deti asi aj trochu menej stravitelne. Aj ked ktohovie. Ale vykony hercov, hlavne v detskych ulohach su vyborne, film som videl asi 5x a chystam sa ho pozriet si znova. Prijemna zmena stylu v dnesnej dobe! ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Včera a dneska jsem udělal dva kroky doprava a shlédl dva pop-filmy, nebo jak se říká dobrodružné a romantické nebo rodinné. Že to jsou filmy pravičácké je beze sporu. Ocenit by se dala jen snaha "udělat film pro všechny", ale z toho často vychází jen film pro nikoho. Uznávám, že každý režisér nemůže být Bergman, Visconti nebo Fassbinder, průšvih je jen, že se do filmu nevidí, pokud ho člověk neuvidí. A tak doporučuji (především sobě): zvýšit ostražitost a zbytečně neriskovat... ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Když to je jejich syn, tak proč nespí vevnitř v domě?“ - „Je spíš něco jako zvíře.“ - „Ty jsi taky zvíře? Spíš přece venku ve stáji.“ A co se vyklube z malé „vlčice“ Tinke? Pokud si má divák film užít, měl by se připravit na to, že jde o rodinný film se všemi jeho zákonitostmi. Za tu hlavní se dá považovat vnímání děje, které probíhá výhradně dětskou optikou. Dochází tak k určité idealizaci různých situací, ať už jde například o humánní přístup k „intelektuálně slabému“ Hartadovi či třeba prostý fakt, že malé Tinke projde vlastně všechno, co si usmyslí. A pak už je jedno, zda jde o její brutální upřímnost, pohrávání si s dospělými či „vlčí“ způsoby, na které dochází ve chvílích, kdy se malá hlavní hrdinka dostane do nekomfortních situací. Svým odzbrojujícím chováním (stejně jako hereckým projevem Sarah Juel Werner) si diváka dokáže rychle získat, a to i přes své občasné „spratkovité“ chování (protože zde nejde o vychovávání dětí, ale dospělých). Filmu nemám příliš co vytknout, jen to dokázání identity mi přišlo zbytečně dlouho oddalované. Za mě slušné 4*. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama