Příběh jedné ženy

Poutavost životopisných filmů často spočívá v excentričnosti protagonisty (Lid vs. Larry Flynt), zobrazení duševní (Letec, Pollock) či fyzické (Frida - americká i mexická verze) poruchy. Nejsilnější momenty filmu Iris (v ČT uvedeno pod nic neříkajícím názvem Příběh jedné ženy) též vycházejí ze zobrazení těžké nemoci, která postihla výjimečnou britskou spisovatelku a myslitelku Iris Murdoch. Právě poslední měsíce jejího života a vzpomínkové flashbacky na šťastné dny mladistvého rozletu tvoří strukturu tohoto životopisného snímku, strukturu, kterou prostupují inscenované záznamy Irisiných projevů. Zajímavou rovinu tvoří snaha dvou stárnoucích intelektuálků o vytvoření intimního světa, jež je neustále narušován nechtěnými zásahy zvenčí. V jistém ohledu může sympatizující pohled na stáří připomínat pozdní film Lindsay Andersona Srpnové velryby. Iris - příjemně nedoslovný film, který vznikl v produkci BBC Films, však dokazuje, že oddanost tvůrce ztvárňovanému hrdinovi nestačí. Vedle hvězdných Judi Dench, Kate Winslet (v českém dabingu Zuzana Slavíková) a Jima Broadbenta si všimněte i nikterak podružného Hugh Bonnevilla v roli mladého roztržitého Johna. Hudbu složil James Horner a hlavní houslové party zahrál mladý virtuos Joshua Bell, který měl velký podíl na Oscaru za hudbu, kterého obdržel John Corigliano za film Červené housle. vp 22.6.2005 (12.06.2005)

Mladá Iris Murdochová je na večírku a jde po schodech, když najednou upadne a skutálí se dolů. Začne se smát. Jiná scéna. Mladá Iris jde kolem rybníku a jen tak se před skupinou malých chlapců svlékne do naha a skočí do vody. Mladá Iris si užívá života plnými doušky. Je rozpustilá, vtipná, bezstarostná. A teď něco úplně jiného. Z Iris je troska, která si nemůže vzpomenout na slova jako ,,lžíce" nebo ,,pošťák". Pro ženu, která se slovy živila a byla pro ni vším věc obzvlášť nepříjemná. Iris má problém. Iris umírá. Příběh známé spisovatelky přímo vybízí k použití nejrůznějších patetických klišé. O to příjemnější je zjištění, že Richard Eyre se jich většinou vyvaroval a natočil příjemný film s dobrými hereckými výkony, který si na nic nehraje a o to silněji nakonec vyzní. (29.08.2006)

Co je horší – ztratit tělo nebo ztratit mozek? Ve skutečnosti tato otázka postrádá smysl a vznikla jen proto, že křesťanství rozpojilo tělesný a mentálně-duševní projev podobně jako později marxismus oddělil nadstavbu (obecně kulturu) od základny (ekonomiky, technologie a výroby). Mnohem lépe si počíná moderní, přesněji kvantová fyzika, jež vědecky popsala dualitu jin a jang v teorii duality částice a vlnění. Ovšem nejlépe si stále vedou indická filosofie a taoismus, které popisují Jedno v mnohosti a mnohost v Jednom. Proto ztratit tělo znamená ztratit mozek a ztratit mozek znamená ztratit tělo, přičemž i částečné ztráty tělesné vedou ke změně mentality a postojů čili k určitým ztrátám a naopak. Takže správně by otázka měla znít: co je horší – ztrácet sebe přes tělo nebo přes mozek, přes omezení svobody konání nebo přes omezení svobody myšlení? Osobně mám jasno – obě ztráty jsou špatné a veškeré duchaplné řeči o boji, překonání a vítězství jsou lidským frajerským dočasným hrdinstvím na poli, kde každého čeká jen jeden konec, a rozdíl mezi lidmi je jen v tom, jak hodně ze sebe člověk ztratí, než na ten konec dorazí. Během životní cesty člověk může jen jedno – snažit se vyrovnávat se ztrátami a nahrazovat je jinými možnostmi. Lidové přísloví o hmotné strance říká – "Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný." Totéž se dá říci i o stránce nehmotné – je lepší být plnohodnotný, harmonický a talentovaný než omezený, pokřivený a blbý. A to, že tělesného a mentálního bohatství není dost pro všechny, nezakryje žádná víra ani lidské hrdinství. Současná "epidemie" alzheimerovy nemoci je vlastně projevem nedílné jednoty a duality světa, v kterém kde se přidá, tam se i ubere, a naopak, a proto i nárůst množství informací je vyvažován postupnou ztrátou schopnosti je soustředěně, uvědoměle a neomezeně vnímat a zpracovávat a prodloužení života se znehodnocuje ztrátou vazby s okolím. Holt je svět bohatý, ale chudý. ___ Iris doplňuje řadu filmů na téma ztráty mentálních schopností (Píseň pro Martina, Hilary a Jackie, Hanekeho film Láska) a zajímavé je to, že většina podobných snímků je o tvůrčích lidech, což zas tak moc nepřekvapuje, protože drama vynikne více, když se jedná o lidi, u kterých je zřetelnější podíl mentální činnosti. Nicméně v tomto případě se víc než o drama ztráty osobnosti jedná o nostalgické ohlédnutí za vztahem. (06.10.2013)

Vynikajúce herecké výkony, výborný strih a zaujímavá kamera. Plus realistický, inteligentný a zároveň zaujímavý príbeh. Pomaly odhaľované súvislosti udržujú divákovu pozornosť a postupne uzatvárajú kruh... Do piatich hviezdičiek predsa niečo chýba, ale nemožno dať menej ako štyri, pretože ide naozaj o skvelé filmové spracovanie života "jednej ženy" a komornú drámu so všetkým, čo ku kvalitnej dráme treba. (04.07.2005)

samej sentiment a retrospektiva, následkem toho mi připadalo, že její linie pozvolného propadání hlavní hrdinky nemoci ve stáří, neměla dostatek prostoru a tudíž byla velmi nevyužitá, stejně jako judy dench. mládí nebylo ani zdaleka tak zajímavý jako stáří... mohlo být mnohem silnější a takhle z toho alespon z mýho pohledu čiší značně nevyužitej potenciál a tak za 40% (01.09.2004)