Chladné světlo

Z takovýchto šourajících se odkrývání traumat let minulých mi otráveně vybuchují žaludeční vředy. Sám nevím, jaké strašlivé chemické procesy mi musely bublat v mozku, aby přišly s nápadem podívat se na snímek tohoto ražení, ale buďte si jisti, že jsem je řádně pokáral malíčkem skrz levé ucho. Technická stránka je jako obvykle seversky precizní, zato příběh se táhne jako mývalí vnitřnosti po varlatech zoofila a obě časové linie ve mně vyvolaly nanejvýš multidimenzionální zhnusení. Do toho všeho přichází hlavní hrdina s ksichtem yettiho po koupeli v radiaci a aby toho nebylo málo, tak si jeho mladší já střihl jeho neméně držkově nesouměrný synátor. Imaginární filmový kotouč polévám benzínem a s podlým úšklebkem škrtám sirkou. (02.09.2013)

Zvláštní, pomalý film, kterému hodně škodí flashbacky do dětství hlavního pahrdiny, které jsou sice lehce zajímavé, ale ve své podstatě dost nudné, což vadí nejen z důvodu nudných scén, ale i kvůli tomu, že na nich z velké části stojí i výsledná (byť předvidatelná) pointa. Obrovská škoda je, že v druhé půlce tvůrci z nějakého důvodu téměř vypustí kresbu, která dodávala (spolu s klavírním doprovodem, fjordy a jednou výjimečně monumentálně se tyčící horou) celému filmu prazvláštní, zajímavou atmosféru, jenže, bohužel, jak se tahle atmosféra vytrácela, vytrácela se z celého Kaldaljós i zajímavost a... A tak vůbec. (15.04.2014)

Kdybych měla shrnout pocity z filmu, tak byly roztříštěné jak vlny o skály v islandském fjordu. A to přitom miluju severské filmy, jen s tím Islandem vedu neustále urputný boj. Celý příběh byl předložen formou prolínáním dvou časových rovin, což mně normálně vůbec nevadí, ale tady mně to nějak nesedlo a navíc byly některé momenty až moc absurdní. SPOILER: scéna kdy jde Grímur se sestrou na návštěvu k Álmúr, silně připomínala Jeníčka a Mařenku v perníkové chaloupce. To jsem nepřekousla - KONEC SPOILERU. Nepřirozenost některých hereckých projevů tomu také moc nepřidala a tak sice se smutkem, ale víc než trojka to nebude. (11.03.2013)

Nádherný film, který mi znovu dokázal jak vyspělá a kvalitní je kinematografie tohoto malého národa na severu Evropy. Citlivé prolínání časových linií, kdy si Grímur vybavuje vzpomínky z dětství, prožité s věrnou sestřičkou Gottlinou, s tátou rybářem a starostlivou matkou. Celým příběhem z dětství prochází chlapcovo přátelství se samotářskou ženou, kterou v městečku považují za podivínku a dokonce čarodějnici (zde i prolínání snu se skutečností). A celý život jako by symbolizovala hora tyčící se nad městem, což pochopíme až v záveru filmu, když malý Grímur o vlas unikl smrti, protože nebyl doma ve chvíli, kdy dům zasypala lavina a pohřbila tam jeho milovanou sestřičku. Nádherná poetika až sentiment dětství je v protikladu s příběhem současným, v němž se jako muž středního věku stále ještě Grímur střetává se stíny z dětství a je si dlouho nejistý svým vztahem k anglické lektorce kreslení, s níž čeká dítě - nádherný symbol na závěr - proti smrti Gottliny zrození nového života. - Podle ohlasů kolegů soudím, že to byl spíš film pro nás melancholiky než pro vyrovnané sangviniky. (28.02.2015)

Severské drama jako řemen, příběh introvertního Grímura mě vtáhnul na první dobrou, postaral se o to výborný Ingvar Sigurðsson a jedním dechem dodávám, že se mi líbila i jeho dětská verze ve ztvárnění Áslákura Ingvarssona.. Prolínání dvou časových rovin mě vůbec nerušilo, byla jsem totiž zvědavá i napnutá, jak se to vysvětlí a hlavně jak to celé dopadne.. Zajímavé kresby, nádherný klavír, podmanivá atmosféra.. (27.04.2023)