Hrbáč Lagardere

Hrbáč potřetí a zase trochu jinak. Rozhodně to bylo zbytečně dlouhé a chyběla mi tu romantika. Ten film byl chladný. Závěr, kdy si Lagardére bere místo mladé Neversové starou, byl sice originální, ale přehnaný, nevěrohodný. Vždyť se proboha vůbec neznali. Musím ale uznat, že na rozdíl od jiných pokusů o znovunatočení klasiky, si autoři nového Hrbáče netrhli žádnou ostudu. (18.05.2008)

Podle mě nejzdařenější verze o hrbáči. Sice mám v očích pořát masku hrbáče Jeana Maraise, tak přec vítězí tato verze. Jsou tu brilantní dialogy ala hrbáč versus madam de Nevers o zradě, lásce, kráse, škaredosti, touze, srdci, tak je tu krásně vykreslena pomsta a postupné vybíjení všech vrahů. Lagardere si Tě najde! Ale co hlavně. Jsou tu oba sympatičtí učitelé Jinřicha tedy Henriho. (20.04.2012)

Zřejmě ještě olympiádou nebo možná i předchozími zhlédnutými filmy naladěná na francouzskou vlnu, jsem viděla jedno z dalších zpracování Hrbáče. Celkem škoda, že si vévodu de Nevers Perez nezahrál v tomhle, nebo že se nepovedlo do role Lagardéra (při vší úctě k zdejšímu představiteli) obsadit někoho charismatičtějšího, jako byl Auteuil v dalším ze zpracování (kdybychom chtěli Maraise, asi bychom žádali moc). Za odlišný závěr od ostatních zhlédnutých zpracování film dostává hvězdičku navíc, jinak je to takové sice nic výrazně nepokazili, ale také mě to ničím nenadchlo... (20.08.2012)

„Si smiešny. A to je vo Francúzsku najhoršia urážka.“ Tento film som prvý raz celý videl až v roku 2019, ale v skutočnosti som ho od roku 2003 (kedy vznikol) videl v televízii asi miliónkrát. Ale zakaždým iba kúsok, tu jednu scénu, tam druhú, tam prvé minúty, inokedy finále. Nikdy nie celý. Až vo februári 2019 som v robote na poobednej nemal čo robiť, tak som si obľúbený filmík našich mám konečne pozrel prvý raz od začiatku až po záverečné titulky. A má to niečo do seba. Je to skôr príbeh intríg a plánu, než akcie, čo je dobre, nakoľko šermiarske scény zvyknú vo filmoch všeobecne bývať dosť nudné (a inými nie sú ani tu). Bruno Wolkowitch (v dvojúlohe) mi vždy pripadal slizký, ale ako-tak dostatočne to kompenzuje pár sympatických vedľajších postáv (jeho „dcéra“, dvojica komických kamarátov). „Spoločný nepriateľ je najsilnejšie puto.“ (18.02.2019)

Tato filmová verze Févalova příběhu o Lagarérovi se mi velmi líbila. Jednak se opírala o vyrovnaně kvalitní obsazení. Dále se neutápěla v přehnané dramatičkosti, komice ani romantičnosti. Všeho tam bylo tak akorát. U francouzské verze z roku 97 s vynikajícím Auteuilem mi vadilo, že tam se zdráhali příběh brát až příliš vážně (nebo spíše se báli, že z toho budou obviněni), a přehnaná komičnost jak záporných postav tak vévody de Nevers (brilantní ač sporně režírovaný Perez), který kromě mistrovství v šermu vyniká i předčasnou demencí (vedle negramotnosti), v mých očích podtrhávala celkové stavbě příběhu nohy. Zde je vévodovi de Nevers dán příslušný prostor a je lépe zdůvodněna Lagardérova oddanost a dramatická msta. Wolkowitch v hlavní roli hravě zvládá vše, co k této roli potřebuje, jak mladický obdiv k vévodovi, tak též otcovské pouto k Auroře, šerm, ale i roli znetvořeného hrbáče, kterému se daří dokonce i získat srce Aurořiny matky. Samotný prohřešek vůči knize, kdy je pominut autorem požadovaný téměř incestní vztah k Auroře (či její k němu?), mi přišel velmi vhod, protože jednak mi to nikdy neladilo (tím pádem jsem brala s rezervou i Maraisovu verzi) a pak to také velmi přirozeně dalo prostor Aurořině matce, která v předchozích adaptacích působila zcela odtrženě od života. Zde se tato postava vyloupla ve velmi zajímavé podobě. Příběhu nechybí ani odlehčená komické poloha, ale je vhodněji vložena do dialogů mezi postavami - příběh odlehčují, ale neznevažují. I zde je postava Aurory akčnější (ač ne tak přehnaně jako v roce 97) než by bylo přirozené - ale toto se dnes žádá od dívek, která mají být "sympatické" a "blízké dnešnímu publiku" v historických filmech. Takže povinný šerm v sukni se zde také koná. Na druhou stranu se tato Aurora, která během příběhu funguje jako nezvladatelná, neřízená střela na konci tvůrcům vytrácí a jen pozoruje. Trochu mi tam chyběla nějaká její závěrečná tečka. Ale to je jen drobnost. Výprava (na televizní adaptaci) je opravdu nákladná a kvůli ní lecos odpustím i případným zádrhelům v logice děje, které ale nejsou až tak podstatné a výrazné. Já říkám "bravo!!!" (14.08.2007)