Světlo ženy

Film Světlo ženy je nejniternějším dramatem lidské existence. Costa-Gavras sice neměl s podobnou tématikou předchozí zkušenosti, přesto stvořil podle knižní předlohy Romaina Garyho pozoruhodné filmové dílo. Kniha i film dokáží s jemnou citlivostí skloubit drama s humorem a na scénáři se podílel, mimo jiné, i Milan Kundera. Světlo ženy nechává nahlédnout do složitých struktur vnitřních světů, přičemž okolní prostředí má velmi omezené možnosti do nich vstoupit a narušit jejich prožitky bolesti a úzkostné stavy strachů a zoufalství. Nesnadný proces smíření se se ztrátou nejbližších nemá svůj pevně vymezený čas a vehementně brání svůj čistě unikátní smutek. Osamělost se utkává se strachem, žene se vpřed a zbaběle utíká ve strachu ze správné cesty a opětovné bolesti, do všeho se promítají i pocity viny, ublížení a marnosti. Bojový tanec Thanata s Érotem je plný zvratů a odboček, vedoucí ke světlu i do tmy, Éros je nadějí, potřebou a podstatou, Thanatos je úzkostí, přirozeností a vírou. Život a smrt, láska a osamělost, naplnění a prázdnota, niterné hodnoty ztratily orientaci svého směru a zmateně hledají nějakou další cestu k plnohodnotnému pokračování života. Hlavním prostředkem v posmutnělé poutí vnitřním světem je Michel Follin (pozoruhodný Yves Montand), muž s velmi čerstvou intimní bolestí. Panický strach z náhlé osamělosti a závažné nabourání niterného pocitu intimního štěstí dychtivě uhání v dobré víře pokračování naplnění, uchycení života se neohlíží kolem sebe, žádá lásku, či její iluzi a stav zoufalství zraňuje především svého nositele. Druhým a nezvratně poškozeným vnitřním světem je Lydia Towarski (dobrá Romy Schneider), žena ve strachu z otevření se životu po hluboké mateřské ztrátě. Dvě narušená nitra ucítí svou šanci k obřadu zmrtvýchvstání a připojují se k bláznivému tanci Thanata s Érotem. Bolest je posilují, pokud ji dokážeme přijmout a přitom se nevzdat života. Smrt je blízko, vysvobozením je život, ten ale ztratil plnou důvěru. Důležitou postavou je Galba (velmi zajímavý Romolo Valli), cvičitel psů se zábavným tanečním varietním vystoupením pudlů a šimpanze. Osamělost a blízká vůně strachu je niterným strachem, ze kterého se utíká k prožitkové konzumací života. Výraznou postavou je také Sonia Towarska (zajímavá Lila Kedrova), Lydiina tchyně s vlastní niternou bolestí. Mateřství bylo zasaženo a život se stal kabaretním pódiem, radost je osobní ochranou úzkosti. Z dalších rolí: Michelův kamarád Georges (Heinz Bennent), veselý barman kabaretního podniku Clapsy's (Roberto Benigni), Galbův nadšený asistent Sven Svensson (Dieter Schidor), Galbova oblíbená intimní společnice (Catherine Allégret), Lydiin nehodou navždy poznamenaný manžel Alain Towarski (François Perrot), úmrtí vyšetřující policejní komisař Curbec (Daniel Mesguich), z osobní ztráty zmatenější host ruského narozeninového večírku Sacha (Gabriel Jabbour), na stejném ruském večírku ztracený divadelní ředitel (Gabriel Dussurget), soucitný lékař Michelovy ženy (Michel Robin), Michelův smrtí velmi rozčilený švagr (Jean-François Gobbi), či Lydiina služebná (Miranda Campa). Světlo ženy je nejniternější bolestí člověka. Nálada zmatků a obav vnitřních světů vyjadřuje osobní zkušenosti a vlastní úzkost. S ní má i neurvale doprošovaná láska své opodstatnění, byť obyčejně nelze vztah navázat bez poznání. Život pláče a vzteká se, osamělost je zhoubou, láska je smysluplnou potřebou a cynismus není lékem. Pozoruhodná forma vyrovnávání se života se smrtí! (23.11.2019) (méně) (více)