Zločin v expresu

Klasická detektivka s propracovaným scénářem a výtečnými hereckými výkony, jak to v té době uměli Francouzi snad nejlíp ze všech a líp než oni sami kdykoliv později. Děj se zdá chvílemi trošku překombinovaný, až to svádí rezignovat na dumání nad tím, jak by to vlastně mohlo být, ale závěr všechno napravuje. Yves Montand - radost koukat. (12.06.2011)

Costa-Gavras mi ve svém režijním debutu trochu připomněl Františka Peterku v Jáchyme, hoď ho do stroje. Než přijde na lámaní chleba  přesvědčí diváka o své zkušenosti a jeho psychologické náčrty, motivace a charaktery mu zobete z ruky jako ochočený papoušek. Nicméně pak se ve dveřích zasekne František Koudelka ze zřejmě slušnýho oddílu a už se raději nebude pouštět do žádnejch větších akcí. Oním Koudelkou je osobnost vraha/vražedkyně (ať vám tu nespoileruju), jeho motivace, jednání a charakter se smrskne (POZOR TADY TO BEZ SPOILERU NELZE) v tichou a nijak nekomentovanou de facto sebevraždu, protože prostě proto...  a titulky.  Jestli se nemýlím, tak se tomuhle říká oslí můstek a  tenhle snad nebyl ani postavený a já se zase ocitl v jiným filmu, kde se zase říká: Ale tady žádnej most není!  -   Drž hubu a plav!   Nejzvláštnější na tom všem, ale je, že já se přes tuhle nebetyčnou drzost páně Costy-Gavrase u filmu vlastně ani chvíli nenudil a zobal, zobal, zobal. Montand a Mondy,  Signoret a Trintignant, Perrin a Allégret, sledovat všechny ty interakce, minipříběhy, psychologické hrátky a přitom rozplétající se klubko zapeklitého případu bylo prostě  nadmíru příjemným zážitkem.  Herecky a ze tří čtvrtin i  co do scénáře špičková záležitost, jejíž konec jako vystřižený z akčního béčka s Chuckem Norrisem (chcípni hajzle, ups, to byl zase asi spoiler) nemůže diváka jako jsem já vyvést z míry, že ano. Pět  kulek.. jako ze samopalu. (12.03.2024)

Zločin v exprese je veľmi zvláštne natočený kriminálny príbeh, vymyká sa všetkým zvyklostiam. Predovšetkým sú to vnútorné monológy podozrivých pri ich výpovediach, čo dodáva snímku zvláštnu originálnu príchuť. Film, založený predovšetkým na dialógoch, je prehliadkou celej plejády francúzskych hercov. Film bežal v našich kinách v roku 1967. (11.03.2021)

Velmi slušná mysteriózní detektivka, která se v první půli teprve rozjíždí, aby v té druhé vygradovala v napětím přetékající závěrečné minuty. Právě v té první polovině jsem z Costa-Gavrasova filmu cítil vliv nouvelle vague, zejména co se týče střihu a kamery, ale i celkové melancholické nálady doplňující divákovo seznamování se s všemi hlavními aktéry. Naopak druhá polovina začne být parádní noirovou jízdou typu Rififi, kterou táhne zejména excelentní Montand, zdatně doplňovaný Perrinem a Mondym. To vše je pak doprovázeno výtečným Magneho jazzovým soundtrackem, tudíž nemohu jít pod silné čtyři hvězdy. (22.08.2015)

Svižná, dejovo zamotaná krimi. Prekotné tempo, výborne vybudovaná hádankovitá hra na otázku: "Kto a prečo zavraždil tú ženu v kupé?", prekvapivé uhly kamery. Vtipným spôsobom upozorňuje aj na bezdôvodne násilné praktiky polície. To všetko ponúka debut Cost-Gavrasa. Zároveň je tento krimi klenot dokonale zabudnutý. Niežeby bol uzamknutý v trezoroch, ale jeho dostupnosť je minimálna, uvádzanie v programoch kín, či televízií tiež a tak sa o ňom jednoducho veľmi nevie. Poznámka: Podobne je na tom celý rad iných vynikajúcich filmov, ktoré odpočívajú v skladoch, aby sa na ne v tichosti zabudlo. Dôvody sú rôzne. Ideologické, kultúrne i politické. Distribúcia, odjakživa spätá s význačnými vlastníkmi priemyselno-obchodnej bázy a často i s politickou mocou, podporovala len isté filmové trendy, štáty istých režisérov atď. Môžeme sa len domnievať, čo stojí za zdvorilým zabúdaním na "Zločin v exprese", ale možno je za ním len prostá Costa-Gavrasova orientácia k samosprávnej demokracii a sociálnym témam (konzervami označované ako tzv. "ľavičiarstvo"), ktorá jednoducho vládnucej menšine nevonia. (19.06.2013)