Světla páteční noci

Jako první se mi nabízí srovnání s "Any Given Sunday", ale ač si jsou tyto filmy podbné tématikou i atmosférou amerického fotbalu, každý je jiný. Tam, kde Al Pacino zažíval chvíle horké chvíle o jeho bytí nebo nebytí na trenerském postu, B. B. Thornton promlouval svým hráčům do duše a všechny ty "mladíky" spíše vedl ke skutečným hodnotám života. Díky těmto dvěma různým pohledům na věc vznikly dva odlišné filmy (aspoň z mého pohledu) a oba jsou pro mne vyjímečné... (03.07.2006)

A máme tu další americké drama o národním americkém sportu zvaném americký fotbal, a to podle skutečných událostí. Když jsem viděl své první drama o americkém fotbalu, tak jsem byl nadšený. Ale už je toho opravdu nějak moc. Navíc tenhle film nenabízí o mnoho více, než jiná dramata jako např. Gang v útoku či Návrat na vrchol. Nebylo zde absolutně nic, co už by nebylo nikde jinde, a v tomhle případě už je mi i tak nějak jedno, že to je podle skutečných událostí. Já jsem člověk, který nemá americký fotbal v lásce, neznám jeho pravidla, nikdy jsem neviděl žádný zápas v tomto sportu (možná maximálně jen pár minut někdy v noci, když jsem přepínal TV kanály), a tak je pro mě tolik filmů o tomto sportu už opravdu hodně. Ale nechci tomuhle snímku křivdit jen kvůli tomu, že už jsem viděl několik jiných filmů o tomto sportu, a tak hodnotím poctivě tak, jak to cítím. U tohoto dramatu jsem se nenudil, drželo mě v napětí, dějově to bylo docela zajímavé a roztřesená, skoro dokumentární, kamera byla příjemným oživením. A Billy Bob Thornton je jednoznačně kladem tohoto filmu, ovšem mladí herci za ním nikterak nezaostávají. A tak snad jediné, co mi zde vadilo, byly právě scény z fotbalových utkání, ale chápu, že bez nich by tento film nemohl fungovat. Takže po pečlivém zvážení uděluji nadprůměrné čtyři hvězdičky. (13.07.2009)

Pokaždé když vidíte podobny film jelikože je sportovní vždycky jsi řeknete oni to stejně vyhrají ale někdy tomu tak prostě není, super zážitek. Při tomhle filmu americky fotbal je hodně tvrdý sport a pro výhru musíte ze sebe dostat prostě maximum. Já byl spokojeny i s herci a se vším co se okolo našeho fotbalu dělo. Ale prostě 80%. (09.09.2011)

Sportovních dramat už jsem viděl poměrně hodně, ačkoliv to není úplně můj oblíbený subžánr. Jsem raději, když daný film přesahuje do jiných oblastí než jen čistá prezentace daného sportu, která je ale už z principu nucena rozvíjet komplexněji danou problematiku. Světla páteční noci bezesporu jsou jedním z nejlepších fotbalových dramat minimálně tohoto tisíciletí, ne náhodou film režíroval tehdy ještě nepříliš zkušený rek Peter Berg, který ovšem už tehdy vizuálně zkoušel neotřelé věci, na které se parádně kouká. Ačkoliv mě trošku mrzelo, že námět snímku příliš nevybočuje od předem daného cíle, jehož se hráči snaží všemi dostupnými (fair play) prostředky docílit a příliš se nezabývá otázkami okolo, rozhodně nepřišel pocit nějaké frustrace ze sledování amerického fotbalu, o kterém toho v pravdě moc nevím a vysvětlování pravidel hry neznalcům u filmu převážně pro americké publikum bych to asi úplně nečekal. Znovu už ho vidět nepotřebuji, ale rozhodně má smysl film vidět i po letech, ačkoliv mě třeba hojně odsuzované Zrození šampióna nebo Diagnoza od Willa Smithe z tohodle odvětví pohltila více...7/10 (09.05.2017)

V Americe je normální, že se točí filmy o každém druhém sportovním týmu, který někdy něco vyhrál(nebo nevyhrál). Vždycky to má stejný koncept i herecké výkony. Tenhle se až tak v ničem neliší, možná až na tu dokumentární kameru. Ale dokáže chytit za srdce, což je u tohohle druhu filmu asi nejdůležitější, protože když je vám konec ukradený už v půlce, tak to můžete rovnou zabalit. (26.10.2008)