Popelka

Kdesi na venkově žil Trautenberk se svou ženou a třemi dcerami. Už tehdá si hleděl zásadně svého a tak se není co divit, že si ani nevšiml, jakou slepici si vzal, jaké namyšlené kravky jsou jeho dvě dcery a jaká zakomplexovaná naivní přihlouplá blbka je ta třetí. Ale o něm a o tom, jak ho trýznil zlý Krakonoš, je zas jiná pohádka. Tahle se točí právě okolo té nejnaivnější a nejhloupější z dcer, jenž zvali Popelka. Dokud si povídala s holubem, ještě byla naděje. Když jí ale začal odpovídat a ona místo na psychiatrii šla na zámek, nenápadně přestrojená sama za sebe a navzdory faktu, že vše viděla jaksi zamlženě, vše se vymklo kontrole. Náhle začaly na povrch vyplouvat i jiné okolností. Ukázalo se, že macecha i obě sestry jsou slepé a/nebo trpí poruchou paměti, když třikráte nedokázaly Popelku poznat, princ je trouba po otci (který neumí zahrát rozrušení, avšak těší se až zprzní synovu novou ženu a udělá jí dítě) a taktéž že textař průvodních písní má velmi omezenou slovní zásobu. Jelikož Popelka má z hrachu běhavku, neustále mizí z plesů a tak se jí musí princ vydat hledat. Zvláštní znamení - hňápa velikost 55. Jediná Popelka si naštěstí ostříhala nehty na nohou a tak jí dřevák padne. Proto si musí za trest vzít prince. Macecha pak v rozrušení vyžene manžela a otce Popelky s tím, že už se nemá vracet, a tak Trautenberk odchazí hledat klid kamsi k horám na obzoru a doufá, že takové blby už nepotká. Ó jak se mýlí... (04.02.2016)

Černobílá verze této klasické pohádky naštěstí nepříliš často se vracející na naše televizní (vánoční) obrazovky. Konkrétně mám problém především s hlavní postavou, která před přeměnou i po přeměně v krásku vypadá stále stejně šedě a navíc skutečně strašně (rozuměj infantilně) zpívá, stejně jako se zoufale zamilovaným princem, jehož hraje zoufale necharismatický Jiří Štědroň. Všechno ostatní už by vlastně bylo docela v pořádku... (28.10.2009)

Klasický a osvědčený pohádkový námět s nesrovnatelně skromějším rozpočtem a hereckým obsazením, než populární verze s Libuší Šafránkovou v hlavní roli. Popelka Vlasty Janečkové je nenápadná studiovka, kterou ale z průměru a šedi zapomnění vyzdvihují pěkné písničky, jde vlastně o pohádkový muzikál. Celkový dojem: 60 %. Černobílý snímek s poetickou atmosférou. (05.10.2009)

Autorem textů písní je Ivo Fischer. Zajímavostí je, že ve zpěvnících případně na stránkách věnovaných hudbě můžete nalézt více slok než zazní ve filmu. Na dotaz v archivu ČT jak k tomu mohlo dojít mi sdělili: Lze předpokládat, že také v případě písně "Popelka" došlo k jevu, se kterým se můžete setkat u mnoha dalších českých děl - filmová skladba se stane oblíbenou a vlivem lidové tvořivosti se k ní přidá ještě několik dalších veršů nebo slov, které se pak šíří dál. Zatímco věkový rozdíl mezi popelkou (Hrušková) a princem (Štědroň) byl přijatelných 10 let, tak výškový se nedal přehlédnout, byl téměř půl metru, proto se používali různé finty kdy se Hrušková podkládala různými praktikábly, nebo se naopak musel Štědroň shýbat či klekat. Film nezačínal natáčením ale hlasovou zkouškou zda k sobě budou hlasy Štědroně a Hruškové v duetech ladit, kdyby ne, byla připravena varianta že by její hudební party byly přezpívány někým jiným.Písničky se dlouho zkoušeli, pak byly nahrány a teprve poté se započalo s natáčením filmu. (18.03.2012)

I když jsou mezi filmem od Janečkové a Třemi oříšky od Vorlíčka pouze čtyři roky, vždy mi tato černobílá verze přišla o dost starší a archaičtější, což však nemá vliv na její kvality. Na televizní poměry jde o solidně natočenou a zahranou pohádku, která sice není tak vymazlená jako její o čtyři roky roky mladší "sestřenka", nicméně i tak je svým způsobem stále kouzelná a milá. Ať už díky "dětské" Evě Hruškové, charismatickému Jiřímu Štědroni, macechovité Daně Medřické, starostlivému Ladislavu Peškovi či uzpívanému Janu Třískovi. I přes několik scenáristicky nedomyšlených (a občas i humorných) failů jde stále o poutavý film, který osloví i dnešního diváka. P.S. "Já s ním jako ve vatičce a on na mě křičí-íí?!" (23.12.2020)