Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHudba:
Karel HolasHrají:
Ivan Trojan, Zuzana Šulajová, Miroslav Krobot, Nina Divíšková, Karel Heřmánek, Petra Lustigová, Jiří Bartoška, Zuzana Bydžovská, Jana Hubinská, Jiří Bábek (více)Obsahy(1)
Co to znamená „být normální“ ve světě plném bláznů? Petr (I. Trojan) je třiatřicetiletý letištní skladník, co žije ve světě, kde se v každém člověku ukrývá kousek toho bláznovství, nebo se každý vykazuje jistou odlišností, co někomu nemusí připadat úplně normální. Jemu samotnému občas doma ožívá nábytek a přivydělává si jako „voyer“ soulože svých sousedů Jiřího (J. Bartoška) a Alice (Z. Bydžovská), kteří by jinak nedošli uspokojení. Petrův otec (M. Krobot) je zase vyhaslý hlasatel týdeníků ze sedmdesátých let, pro něhož je jedinou životní zábavou pozorování objevujících se bublin na hrdle láhve piva. A matka (N. Divíšková), co z těchto důvodů neustále analyzuje duševní stav svého manžela, posílá přes Petra s patologickou touhou všemožné balíky humanitární pomoci do katastrofami postiženého světa. Petrovi o nic nejde, jen žít normálním životem a být šťastný. A byl by jím, kdyby se mohl opět vrátit ke své bývalé přítelkyni Janě (Z. Šulajová). Ale aby ji získal zpět, přichází se zcela ztřeštěnými nápady, kvůli kterým se pak dostává do jedné absurdní situace za druhou… Za vznikem snímku stála stejnojmenná divadelní hra Petra Zelenky, která měla premiéru na prknech Dejvického divadla v roce 2001 a byla přeložena do pěti jazyků. Režisér se ji poté rozhodl s téměř totožnou hereckou sestavou převést do filmové podoby a v roce 2005 vznikla divácky úspěšná hořká komedie oceněná dvěma Českými lvy – za zvuk a za vedlejší roli pro Miroslava Krobota. Autoři pak o díle, v němž se rozdíly mezi normálními lidmi a blázny stírají, říkají: „Skutečné šílenství je stejně vzácné jako genialita nebo absolutní sluch.“ (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (495)
Osobně bych nad filmem ještě dýl poseděl ve střižně, konkrétně bych usekl velkou část poslední dvacetiminutovky, kde film ostře přeřadil z přetáčené čtverky na laxní dvojku (což se dalo na mém obličeji explicitně pozorovat - z výsostně pobaveného šklebu přešel v mírně znuděný kukuč). Nejsuverénější zbraní filmu jsou zcela bez debat herecké kreace, které jsou bez výjimky vynikající - od trochu macháčkovsky stylizovaného Trojana, přes všechny roztomilé Heřmánky a Kroboty až k fantastické paní Divíškové. Příjemné překvapení, kterému ty čtyři hvězdy dám rád a to ani nezohledním, že se jedná o náš film, kterým normálně přidávám. 70% ()
Môj život niekto vzal, nastrihal, premietol na plátno - ja som tam sedela, dívala sa a smiala sa udalostiam, nad ktorými z opačnej strany kamery plačem. Neviem, či je toto obyčajné šialenstvo, obyčajní ľudia alebo obyčajné príbehy, ale mne sa to celkom páčilo. Nevadilo mi, že to nie je dokonalé, ani že to nemá tempo. Ale chýbalo mi niečo, čo by tie kúsky spájalo v homogénnejší celok. Zábery prírody /hoci aj letecké/ sú na to málo. Preto je to 3 a ½ *, ktoré budú ako štyri – aby ma neomíňali. ()
S tímto snímkem mám zásadní problém v tom, že jsem si připadal jako někde v panoptiku. Vše je hrozně tlačeno na sílu a jednotlivé příběhy připomínají všechno ostatní, jen ne skutečný život. Těžko se pak jako divák dovedu do snímku jakkoli ponořit. Pochválit si tak zaslouží snad pouze Miroslav Krobot. Zbytek mi tak trošku lezl na nervy až sral. Humorná linka nefunguje prakticky vůbec - to zkrátka nebyl můj šálek kakaa. Přemýšlím, zda jsem se vůbec zasmál. A ta dramatická mě také nezaujala. Příběh je nudný až místy debilní. [15 %] ()
Ivan Trojan je nepochybně největší český herecký talent posledních let. Zdá se mi ale, že na jeho herectví byl postaven celý Zelenkův film. Také jsem se neměl koho chytit (kromě Trojanova filmového tatínka) a vžít se do bláznivého sledu událostí. Pro mě byly mnohé scény (příběhy) neobyčejně šílené. Divadelní hru jsem neviděl. ()
Zelenka s nami hraje hru, ktorá má veľmi svojské pravidlá a v ktorej všetci (hádam s výnimkou jeho postáv) vyhrávajú, záleží len na konkrétnom divákovi, či na túto hru pristúpi alebo ho nechá chladným. Ja si osobne s pánom režisérom jeho hry zahrám vždy rád a všetky postavy a ich absurdné pitvorenie bizarnosťami šialeného života zhltnem aj s navijákom. Zelenkovo špecifické rozprávačské umenie, zručnosť viesť svoje charaktery do situácií, kontrolovať celú "hru", celé to divadlo (a tu treba povedať, že film bol založený na zelenkovej divadelnej hre), mať prehľad a dokonca aj istý nadhľad a odstup a rozprávať príbehy ľudí, ktorích bláznivý osud alebo snáď náhoda zviedli dokopy. Navyše absurdnosti síce šialené ale vo svojej podstate také milé a vtipné a predsa uveriteľné, že človek predsa nestráca pôdu pod nohami a neodcudzuje sa celá plocha príbehu. Zuzka Šulajová je krásna (len škoda, že nemá svoj pôvodný krásny hlások) Ivan Trojan je čudácky génius, všetko klape. Navyše je veľmi dobré pozrieť si vystrihnuté scény na DVD (ktorých je prekvapivo veľa) - tu musím povedať, že mi je ľúto, že sa tam nedostal ten králik na vysokozdvižnom vozíku a scéna s tým zeleným denníčkom, do ktorého si zapisovali mená politikov, ktorých odstrelili tam pán režisér MALA BYŤ !!! Na záver musím spomenúť, že páně Zelenku tvorivý prístup k práci s významovými rovinami, symbolmi a scenáristicko-filmárskymi skratkami a zároveň originalita a vtip pri dialógov ale aj v naračných postupoch sú brilantné. Akurát ten predvídateľný a až príliš (možno neúnosne) bláznivý záver a mierne preťahovanie ku koncu . . . ale na výsledku to v globále nič nezmení ()
Galerie (23)
Zajímavosti (29)
- Film má stejný název jako kniha povídek „Tales of Ordinary Madness“ od amerického autora Charlese Bukowského. (sator)
- Vítání Fidela Castra (největší komparzní scéna ve filmu) se točilo na Evropské třídě a ve filmu je kombinována s dobovými dokumenty. Archivní záběry, které jsou součástí snímku, jsou z dokumentu Sedm dní s Fidelem Castrem (Česká televize, 1973). Objevily se také v Československém filmovém týdeníku (od r. 1954), v č. 4/1973. (Cheeker)
- Mejdan se koná na adrese Ve Struhách 95/2 v Bubenči. Petr (Ivan Trojan) bydlí na adrese Polská 1509/5 na Vinohradech. Petrovi rodiče bydlí v ulici Krkonošská 15 na Vinohradech. Sylvin (Petra Lustigová) ateliér je na adrese Ekotechnické muzeum, Papírenská 6 v Bubenči. Jana (Zuzana Šulajová) bydlí na adrese Příběnická 20 na Žižkově. Léčebna je zámek Měšice. (sator)
Reklama