Příběhy obyčejného šílenství

Osobně bych nad filmem ještě dýl poseděl ve střižně, konkrétně bych usekl velkou část poslední dvacetiminutovky, kde film ostře přeřadil z přetáčené čtverky na laxní dvojku (což se dalo na mém obličeji explicitně pozorovat - z výsostně pobaveného šklebu přešel v mírně znuděný kukuč). Nejsuverénější zbraní filmu jsou zcela bez debat herecké kreace, které jsou bez výjimky vynikající - od trochu macháčkovsky stylizovaného Trojana, přes všechny roztomilé Heřmánky a Kroboty až k fantastické paní Divíškové. Příjemné překvapení, kterému ty čtyři hvězdy dám rád a to ani nezohledním, že se jedná o náš film, kterým normálně přidávám. 70% (29.08.2007)

Na jedné straně ambiciózní scénář s místy zdařilým budováním osamocenosti člověka v moderním plastikovém světě a na straně druhé prapodivné situace, které se zálibně zhlížejí ve své vlastní kurióznosti (jak nepodobné je to Švankmajerovým Spiklencům slasti!), sklon k hláškovitosti a bavičský humor známý i z filmů Jana Hřebejka. To má pak negativní vliv i na celkovou existenciální výpověď. Zelenkově symbolice totiž při pokusu o hlubší interpretaci brzo dochází dech a divák si uvědomí, že to celé je prostě a jednoduše jen příběh několika zadrhnutých milostných vztahů, jejichž katarzí má být osvědčený polibek na usmířenou, byť zmařený vykonstruovanou (a tudíž očekávanou) pointou. (16.09.2007)

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (02.01.2006)

Velmi povedený film. Přijde mi, že Ivan Trojan má obličej i mimiku na to, aby vždy zazářil jako nějaká podivná, osamocená a ztracená existence. A to je dobře. Protože někdy můžeme mít pocit, že těch "obyčejných" lidí je kolem nás až moc a vždycky potěší takový snímek, ve kterém je ukázáno, že pokud si připadáme "jiní", podivní či osamocení, tak jsou lidé, kteří jsou na tom stejně. A že jich určitě není málo:) (12.04.2008)

Nedá se říct že bych byl nějak zvlášť nadšen (tedy určitě ne tak jako z Roku Ďábla), ale každopádně mě Zelenka zase dostal, stejně jako Trojan. Film má rozhodně slabá místa, ale některá místa jsou naopak úplně vynikající. Také nemá výraznější pointu (což je u Zelenky tak trochu zvykem), která tady opravdu chybí (rozhodně víc než v jeho minulých filmech). Jsou to slabší 4*, ale zklamán rozhodně nejsem. Jo, a není to nijak zvlášť vtipný film, některé "vtipné" scény mi přišli spíše dost smutné. (17.04.2005)