Příběhy obyčejného šílenství

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (02.01.2006)

Je niečo neobyčajného, povšimnutia hodného, na filme "Príbehy obyčajného šialenstva"? Ani nie. Možno tak jedine herecký výkon, predstaviteľa hlavnej mužskej postavy, Ivana Trojana. Ten vysoko prevyšoval mnohých svojich kolegov, ktorí si zahrali v tejto posmutnelej komédii. Je to jeden z najlepších, súčastných, českých hercov. Tento film, režiséra Petra Zelenky, obdržal v roku 2005 Cenu kritikov MFF Moskva. V Rusku mal úspech. No odo mňa dostane len nevýrazné dve hviezdičky. ** (15.07.2010)

"Dávám tátovi tak měsíc, možná míň!" Doposavaď nejvážnější Zelenka, ale i tak se jedná o vynikající komedii okořeněnou o pěknou dávku tragiky a osamělosti. Hlavní dějová linka zde je ve formě vztahu Petra a Jany, kolem kterého je nabalena spousta zcela samostatných, více či méně s dějem (ne)souvisejících scének. Celé to stojí na hercích a ti jsou výborní. Všichni. Hlavně díky míře poskytnutého prostoru ční nad ostaními již tradičně nadstadartní Ivan Trojan a překvapivě i Krobot v roli jeho otce. Je z toho místy cítit, že je to dle divadelní hry a tudíž museli oproti předloze spoustu věcí upravit a vypustit. Především u příběhu Petrova nadřízeného Karla Heřmánka a jeho "vztahu" k Evě je to škoda, jelikož zde to celé vyzní tak trochu do ztracena. A konec? Ten se na tuzemské porevuluční poměry až netradičně vydařil. (06.11.2005)

Nedá se říct že bych byl nějak zvlášť nadšen (tedy určitě ne tak jako z Roku Ďábla), ale každopádně mě Zelenka zase dostal, stejně jako Trojan. Film má rozhodně slabá místa, ale některá místa jsou naopak úplně vynikající. Také nemá výraznější pointu (což je u Zelenky tak trochu zvykem), která tady opravdu chybí (rozhodně víc než v jeho minulých filmech). Jsou to slabší 4*, ale zklamán rozhodně nejsem. Jo, a není to nijak zvlášť vtipný film, některé "vtipné" scény mi přišli spíše dost smutné. (17.04.2005)

„Vždyť ty jsi mňe normálně zapomněl na pumpě!“ – „Hm, no jo. Jsem se zamyslel.“ Na svete existujú ľudia, ktorí zažívajú celý život bizarné udalosti, nehody, zvraty a náhody rovnako dobré, ako zlé a také, ktoré sa vzpierajú jednoznačnej charakteristike. Približne (aj) o tom je táto tvrdohlavá, svojská tragikomédia, z ktorej je divák rovnako zmrazený, ako sa smeje. Či už na šikovných dialógoch, neuveriteľných zvratoch (finálny „haf haf“ záchvat na verejnosti), nádherne napísaných postavách alebo na hereckých kreáciách (hlavne Miroslav Krobot). Napriek tomu sa priznám, že som bol väčšinu filmového času "vyhodený zo sedla", mnohé scény ma nebavili a niekedy tempo stagnovalo natoľko, že som sa až nudil. (26.01.2009)