Příběhy obyčejného šílenství

TV/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Prostředí 7/10/// +docela úsměvné, bavilo mě to, výborný Miroslav Krobot i Ivan Trojan, dobrý soundtrack -závěr mírně stagnuje, někdy si říkám, že ty postavy jsou až moc divné/// Když mi film vyloudí na tváři úsměv, tak je to jen dobře. Jinak ale těžko dokáži pobrat tento snímek, který lavíruje na pomezí komedie a dramatu. Je zvláštní, stejně jako postavy a situace ve kterých se objeví. Celé je to ovšem takové příjemné, nevinné a úsměvné, že se vám to spíš bude líbit. Jo a Miroslav Krobot opět ukázal, že hercem se člověk může stát kdykoliv./// Celkem 71%/// (27.10.2009)

"Dávám tátovi tak měsíc, možná míň!" Doposavaď nejvážnější Zelenka, ale i tak se jedná o vynikající komedii okořeněnou o pěknou dávku tragiky a osamělosti. Hlavní dějová linka zde je ve formě vztahu Petra a Jany, kolem kterého je nabalena spousta zcela samostatných, více či méně s dějem (ne)souvisejících scének. Celé to stojí na hercích a ti jsou výborní. Všichni. Hlavně díky míře poskytnutého prostoru ční nad ostaními již tradičně nadstadartní Ivan Trojan a překvapivě i Krobot v roli jeho otce. Je z toho místy cítit, že je to dle divadelní hry a tudíž museli oproti předloze spoustu věcí upravit a vypustit. Především u příběhu Petrova nadřízeného Karla Heřmánka a jeho "vztahu" k Evě je to škoda, jelikož zde to celé vyzní tak trochu do ztracena. A konec? Ten se na tuzemské porevuluční poměry až netradičně vydařil. (06.11.2005)

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (02.01.2006)

Usazen na pohodlné židli jsem se stal dobrovolným voyeurem televizními reklamami přerušované soulože režiséra s vlastní divadelní hrou. Uběhla půl hodina, 60 minut, čas se vleče jak astmatický mravenec s těžkým nákupem a já se pořád dívám na stejný kopulační pohyb. Žádná změna polohy, vložení originálního nápadu, či vzruchu. Jen okoralá rutina dlouholetého manželství, kterou by snad nakonec mohlo přebít úžasné vyvrcholení, říkám si. Hodina a půl, dvě hodiny, oči se mi klíží, ale když už jsem jednou tady, nebylo by slušné odejít. A najednou to přijde! Režisér do toho zničehonic přestane monotónně bušit, otočí se znaveně na bok a.. Usne..! Příště už ani za peníze Petře, protože tvé vtipy nejsou vůbec vtipný. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale herci si to nezaslouží. (19.08.2009)

A je to tady! Pro mě moc pěkný zážitek... nepopírám, že film nemá slabších míst, podstatné je to, že z něj jde tak trošku obava pro každého... :-) Drtivá většina se v nějaké postavě shlédne...A pak je třeba si položiti otázku... malou...nevinnou... jednoduchou, která zní: "Kdo a co je normální?" Pokud si to ujasníme, tak je to potom snadné... v klidu pak můžeme sdělit světu i takové poslaní, že všichni lidi jsou blázni, jen já jsem letadlo atd. :-) :-) :-) A musím se podělit ještě o jeden poznatek... po skončení i během něho jsem si vzpoměl na definici "normálnosti", kterou replikoval Steve Buscemi ve Skále... brrrrr :-) a o druhý, že z Ivana Trojana se stal PAN HEREC. který zahraje cokoli, kdekoli a o čemkoli... a zvláště tady exceloval. Fajn film proti depce... (08.01.2006)