Třináctá komnata

Britského herce Matthew MacFadyena jsem naposledy viděl, jako skvělého pana Darcyho, v pro mě srdeční záležitosti Pýcha předsudek, kde spolu se skvělou Keirou Knightley tvořil ústřední dvojici filmu. Od té doby, jsem na něho pro svou škodu málem zapomněl. V tomoto snímku ztvárnil reportéra Paula Priora, který se po mnoha letech strávených v zahraničí vrací domů na pohřeb svého zesnulého otce a setkává se se zbytek svoji rodiny, známými a také se svou dávnou láskou. Matthew svou roli zahrál naprosto skvěle a jediného rovnocenného protihráče má ve Emily Barclay a ostatní herce včetně například Mirandy Otto není vůbec třeba hodnotit. Je to opravdu silný a strhující příběh, který graduje ve druhé polovině filmu. Příběh o smrti, lásce, odpuštění, podtřžený výtečnou muzikou Patti Smith a jejího asi nejlepšího alba Horses. (14.10.2014)

Největším problémem byla vysoká očekávání, která jsem od novozélandského snímku rozhodně měl. Hutné drama, kde hlavní roli hraje jedna rodina a její strašáci schovaní ve skříni, kteří postupně vyplouvají na světlo. Problémem je hodně pozvolný začátek, který je přiživován celkem dlouhou stopáží. Jako další problém vidím prolínání časových linií, která ač je často velice efektní, tak zde působí spíše zmatečně. Naštěstí má Třináctá komnata velice povedený závěr s kvalitní gradací, která ospravedlní tu předchozí hodinu a půl, kterou jste u filmu strávili. Díky bohu za to. Jinak bych byl opravdu zklamán. (20.11.2015)

Hodně těžkej snímek, vyžaduje docela zkušeného diváka, ze začátku jsem po něm chtěl hodit chlebem, kamen by mě roztřískal televiziu, ovšem pak přijde pasáž, která mě vzala mnohem víc něž závěrečná kriminální katarze. Byla totiž plná krásných dialogů, pocitů osamělosti a nádherné hudby. To byla opravdu balzámek. Na pět to i přes toto nevidím, ale ty slabší čtyři tomu dát můžu. (06.06.2019)

Typově podobné filmy bych mohl sledovat každý den. Filmy o málo postavách, ale zato o velkých emocích a skrytých tajemstvích, které pomalu vyplouvají na povrch. Filmy s mnoha rovinami, jenž ale na konci zapadnou do geniálního a silného celku (použil bych název - styl puzzle). Bez nadsázky je tento film jedním z nejlepších snímků, co jsem poslední roky viděl a taky filmem, který jsem opravdu prožíval. Proto nemohu hodnotit jinak. - Mimochodem Patti Smith opravdu umí. :-) 100% (30.07.2012)

I navzdory slušnému hodnocení velké a milé překvapení. V jiných filmech, ve kterých se někdo vrací kvůli pohřbu rodinného příslušníka po mnoha letech do rodného města/vesnice (zkrátka rodné hroudy či spíš díry), většinou také dochází na nějaké ty kostlivce ve skříni, ale v případě Třinácté komnaty je to poněkud fatálnější. A také napínavější. Nějakou dobu to tak úplně nevypadá, všichni vítají v podstatě slavného navrátilce, převážně se rozdávají úsměvy a mezi „starousedlíky“ panuje všeobecná zvědavost. Jenže při postupném (a dost chytlavém) odhalování pravdy divákův úsměv začíná mrznout. Na povrch vyplouvají staré křivdy a vzpomínky všeho druhu. V chování vůči hlavnímu hrdinovi se začíná přitvrzovat a nakonec se z toho vyklube zatraceně solidní emocionální nálož, která směrem k závěru slušně graduje. A samotný závěr je moc hezký. I za něj posílám slabších 5* směr Nový Zéland. Jen bych ještě dodal k těm žánrům, že se opravdu nejedná o thriller a o mysteriózní film také nejde (je tu zkrátka jedno tajemství, nic víc ani míň). (16.09.2018)