Reklama

Reklama

Třináctá komnata

(festivalový název)
  • Nový Zéland In My Father's Den

Obsahy(1)

Předlohou filmu je stejnojmenný román Maurice Geeho, který vyšel poprvé v roce 1969. Válečný reportér Paul Prior (Mathew MacFayden) se po sedmnácti letech vrací do rodného města na novozélandském Jižním ostrově. Jeho otec právě zemřel, s bratrem Andrewem se málem nepoznají a ve vzduchu visí napětí. V chatě uprostřed sadu Paul nachází tajnou skrýš, třináctou komnatu svého otce, kterou ukrýval před svou puritánskou manželkou. Setkává se také se šestnáctiletou Celií, dcerou své dávné lásky... Silná dramatická atmosféra vyprávění, umění vyjádřit jedinečnou přírodní paletu barev Nového Zélandu a schopnost citlivě nahlédnout do nejhlubších rodinných tajemství napovídá, že Brad McGann patří k největším režisérským objevům novozélandské kinematografie současnosti. Film byl uveden na filmových festivalech v Sydney, Aucklandu, Wellingtonu a v Torontu. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (80)

Dont 

všechny recenze uživatele

Film mi už na podzim doporučil uživatel Lighter, projekci jsem ale odkládal, až jsem o víkendu narazil na snímek znovu, tentokráte mezi oblíbenými filmy Brinkley s velmi pozitivním hodnocením. Více jsem tedy již neváhal a mohu též jen doporučit. Takhle vytříbený scénář se moc často nevidí. K tomu ještě nutno připočíst úžasnou kameru a na míru padnoucí hudbu. První polovina je taková "seznamovací", jsou představeni všichni aktéři a vytváří se potřebná živná půda pro daleko rychlejší druhou polovinu, kde se teprve vytahují kostlivci ze skříní… Přiznám se bez mučení, že jsem tu režisérovu návnadu sežral i s navijákem. :))) Matthew MacFadyen válí nevídaným způsobem, jeho jméno jsem poprvé zaregistroval nedávno při sledování Pýchy a předsudku, následně se mihnul v Robinu Hoodovi a vedlejší part si střihnul v Anně Karenině. Po nyní zhlédnutém In My Father's Den bez rozpaků putuje do širší skupiny mých oblíbených herců a jsem hodně zvědav na jeho další hlavní roli, protože do těch vedlejších je ho trochu škoda. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Pôsobivo vyrozprávaný príbeh, zaujímavo štrukturovaný a so šikovným rozuzlením. M. MacFadyen sa mi ako herec začína pozdávať čím ďalej tým viac. Samozrejme nemôžem zabudnúť ani na fantastickú muziku, ktorá príbeh nádherne dotvára a zároveň i zahaľuje do jedinečnej atmosféry s jemnou príchuťou tajomstva a záhady. Veľmi príjemné prekvapenie. 85/100 ()

Reklama

emma53 

všechny recenze uživatele

Vemi působivý film svou ponurostí, skličující osamělostí všech osob, kromě světlého paprsku Celie. Film bych možná zařadila částečně i mezi psychologické. Je to o vzájemných vztazích (tak komplikovaných), důvěře a beznaději. Moc se mně líbily vsunuté úryvky Celiiných básní, to já osobně podtrhávám, např.: "báseň pro osamělého přítele" a nebo "a oceán zmizel beze stopy...." Vyústění filmu bylo překvapivé a konec vyřešil Paul jediným přijatelným a možným způsobem. Mathew MacFadyen se své role zhostil opravdu výborně. A tak se na konci tohoto filmu ptám jako Celia : "Jak se Ti s Tebou žije?" Takových filmů je málo - škoda. Jo a chválím kameru !!! ()

nunka 

všechny recenze uživatele

Matthew a ten jeho pohlad-jedna z najzasadnejsich ingrediencii atmosfery tohto film. Dalej dovtedy mnou neobjavena Patti Smith, vo skvelej rockerskej polohe, ktorej hlas dal filmu dalsiu intenzivnu farbu. Film je poskladany z mnohych emocii, ktore sa vzajomne miesaju, s prevahou tych negativnych a bolestnych, a prave preto to nie je filmova zalezitost pre kazdeho. Nic povrchne, ale postupne odhalujuce sa sukromne tajomstvo jednej osoby, ktore so sebou prinasa aj svoju ''obet''. ()

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

Lépe, než festivalový název "Třináctá komnata" by mě sedl otrocký překlad z angličtiny "V doupěti mého otce". Je všeobsažnější. Příběh slavného fotografa, který se po sedmnácti letech vrací domů na pohřeb otce. Příběh o tom, jak se dá získat a zase ztratit. O tragických lidských chybách. O tajemstvích, která by člověk raději nevěděl. O snech, které by se neměly odkládat. O slovech, která člověk mohl říct dřív a neřekl. O sympatiích, které k sobě lidé cítí. Bezchybné, "komorní", pomalu plynoucí drama rozpitvávající mezilidské vztahy, doplněné výbornými hereckými výkony, flashbacky a krásně studenou a ze zimy se probouzející novozélandskou přírodou. Realistické. Uvěřitelné. Vlastně bezchybné. Styl mi připomíná skandinávskou kinematografii (ne, že bych na ni byl odborník). ■ Zajímavost: Obrys letícího ptáka, připomínajícího dravce, patří papoušku nestor kea (Nestor notabilis), který žije na Jižním ostrově ve vyšších nadmořských výškách a je známý tím, že značnou část jeho potravy tvoří masitá složka. Farmáři papouška nemají rádi, protože se v noci (jinak je však převážně denním živočichem) dokáže usadit na zádech ovcí a klove je v oblasti míchy, až ovce ochrne a uhyne (spekuluje se, jak toto chování vzniklo a co keové "lovili", když na Novém Zélandě nebyly ovce - jednou z možností jsou ptáci moa). Keové se navíc nebojí blízkosti člověka, jsou velmi zvídaví a inteligentní, svým ostrým a ohnutým zobákem dokáží lidská zařízení (automobily, nechráněná obydlí) značně "zdevastovat". Hnízdí v norách. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (3)

  • Válečné fotografie použité ve filmu byly pořízeny jihoafrickým fotoreportérem Gregem Marinovichem, fotografie dítěte pak Romanem Cagnonim. (Arbiter)
  • Obrys letícího ptáka, připomínajícího dravce, patří papoušku Nestor kea (Nestor notabilis). (Jirka_Šč)
  • Natáčení probíhalo v novozélandské oblasti Central Otago ve městě Alexandra. (mnx)

Reklama

Reklama