Tatínek

Zdeněk Svěrák je obrazem toho, jak vypadá češství, když se povede. Češství sebeironické, před konfliktem a patosem za pomoci humoru prchající, chatařící, agnostické, a pokud zbožné, pak jen plaše. Když se totéž češství nepovede… to jsou třeba Homolkovi. I já jsem zpola Čech a musím a chci toto své určení žít, a když už ho žiji, raději bych se v tom podobal panu Svěrákovi než zmíněné rodince. Ale přece nám leccos doma schází a musím se poohlížet za humny. Hledám-li heroismus, ohnivé sebezřeknutí, vážnost či svatost, podívám se, pokud jde o kinematografii, například k sousedům do Polska, a jinak třeba ke svatému Františku, k oběma Terezám („malé“ i „velké“) nebo k dávným církevním otcům z egyptské pouště, abych u nich hledal inspiraci k zcelení své české neúplnosti. (02.11.2011)

Nesmírně milá, hřejivě lidská, dojemná a příjemná záležitost. Zdeňka Svěráka mám zafixovaného jako dobrého a moudrého chlapa, milujícího inteligentní humor a češtinu (o Cimrmanově odkazu nemluvě). Oproti rozevlátým kotletám a tvavé čupřině let sedmdesátých mu plnovous a šediny dodaly charisma moudrých a vážných mužů. Stále má však v očích ty veselé jiskřičky. Dokument nahlíží do jeho soukromí, popisuje osobní a profesní vztah s jeho druhým já Ladislavem Smoljakem, či tvůrčí vztah se synem Janem. Vystupuje zde i jako dědeček a uspávání vnoučka na rameni bylo velmi dojemné... Navíc celý je proložen tipickým Svěrákovým humorem i moudrostí starého muže a člověka najednou napadne jaké to bude až tu on a jemu podobní nebudou... Poprvé mne to bolestivě zasáhlo u smrti Ladislava Smoljaka. Kdo je zastoupí? Nechci nikoho pohřbívat a panu Zdeňkovi přeji pevné zdraví, ale kdo tyhle sakra chytrý lidi nahradí ??? Tvůrců laskavého a inteligentního humoru u nás ubývá čím dál více a začínají být ohroženým druhem. ,,Když je někde zaděláno na legraci a ona pak nevykvete, tak to je hřích! " - Zdeněk Svěrák. * * * * (29.10.2011)

Naprostá nádhera, výborný a procítěný osobní dokument. Pánové vy z akademie, asi víte proč jste zakázali dokumentům soutěžit o Českého Lva. Nějaké Horem Pádem by nemělo v souboji s Tatínkem či Českým snem šanci. Na pódiu měl stát místo Hřebejka Jan Svěrák(alespoň bysme nemuseli poslouchat trapný Hřebejkův politický výstup při přebírání, který se nápadně potobal Americe a znechutil mi celý večer). (14.03.2005)

Strašně příjemný, rodinný, ale zároveň profesionálně natočený dokument. Svěráka zbožňuju a myslím, že větší poctu mu jeho syn nemohl vyjádřit. Dokument zachytil prakticky všechny aspekty Svěrákova života, které mě zajímaly, na druhou stranu bych si i moc přál, aby byl delší, klidně o půl hodinu. 85% (26.05.2015)

Patnáct let starý dokument. Kdo by to byl řekl. Zdeněk Svěrák v něm popisuje své zázemí v mládí, které formovalo jeho osobnost a stalo se předobrazem jeho tvorby. Smutnější závěr o konci spolupráce se synem je nyní už jen úsměvný, když si divák uvědomí, že Vratné lahve se nakonec realizace dočkaly a později přišlo třeba ještě i Po strništi bos. Příjemné jsou také informace ze začátků Cimrmanů a kdo s kým se zná už od školy. Snad jen historie Svěrák-Uhlíř se do tohoto dokumentu moc nehodí. I když písničky z jejich tvorby, které v dokumentu zazní, se vždy a všude skvěle poslouchají. (07.01.2020)