Tatínek

Plné hodnocení mě samotného překvapuje. Ale Tatínek není klasický dokument - s trochou nadsázky jde o životní příběh, vyprávěný úžasným způsobem. Zdeněk Svěrák je tak neuvěřitelně výrazná osobnost, že vás vtáhne do děje třeba i proti vaší vůli. Obvzlášť nostalgické záběry z vesničky, kde Svěrák vyrůstal jsou hodně povedené a od Svěráka podané takovým nenuceným způsobem, že jsem do té nostalgie spadl také. (11.08.2008)

Milé, vlídné, lidské, prostě svěrákovské.. Otec Svěrák se vždy obklopoval nesmírně zajímavými lidmi (Smoljak, Lipský, Uhlíř, Podskalský, Menzel), syn Svěrák to dal pěkně do kupy. Obdivuju ten um vykřesat i ze zdánlivě všedních momentů nosnou situaci pro danou scénu. Upřímné díky za všechny ty Dalibory Vrány, Edy Součky, Turky, Otíky, dědy Komárky, Františky Slámy, paní Jechové nebo Kolji.. (21.04.2014)

Tatínek je blbec, chtělo by se říci spolu s Němým Bobšem a kdoví, jestli synátor něco podobného názvem svého díla nezamýšlel. Jak známo, vznikal dokument v době hlubokého rodinného rozkolu a já bych něco takového úplně nevylučoval. Otázka je, zda se i poznal, protože já si to o Svěráku starším myslím už dlouho a tento dokument ho víceméně ukazuje právě jako urážlivého nedůtklivého narcise, který se nedokáže přenést přes nesouhlas (jak typické pro lidi jeho orientace). Na tom nemění nic jeho dílo, které, tedy to starší, zasluhuje povětšinou úctu a respekt, ale osoba tvůrce a jeho dílo jsou obvykle dvě různé věci. Co se dokumentu samého týče, standardní věc, nijak zásadní a objevná co do formy i obsahu. (18.05.2024)

Velice příjemný dokument líčící životní cesty velikána Zdeňka Svěráka natočený jeho neméně známým synem Janem. Netušil jsem, že ve všech svých filmech Svěrák tolik čerpal ze skutečných postav a situací (hlavně v Obecné škole). Dokument je výborně prokládán známými scénami z filmů a také her Divadla Járy Cimrmana. Pohodová podívaná. (22.06.2008)

Tatínek je dokument, který si na nic nehraje. Zobrazuje Zdeňka Svěráka jako toho milého pána, kterého známe z divadla Járy Cimrmanna, ale pod tímto povrchem se dá vytušit i druhá vrstva jeho osobnosti... Ta je trochu přecitlivělá, často se cítí ublíženě, současně se žádnou svou depkou nenechá porazit a tvoří a tvoří. Rozhodně to není dokument, který by se vám snažil sdělit nějaké převratné moudro, není nijak zlomový, ale je (promiňte mi to otřepané spojení) svěrákovsky lidský. Nic víc, nic míň. Jsou tu zdařile zkombinovány všechny Svěrákovy aktivity - scénáře, písničky, herectví, dědečkovství. I na tomhle dokumentu je vidět, jak úžasně dokáže Svěrákovic tandem otec-syn balancovat na hranici kýče a chytré podívané. Jestli máte alespoň jeden z aspektů Svěrákovy tvorby rádi, nenechte si Tatínka ujít. Pokud máte rádi Zdeňka Svěráka jako celek, musím vás trochu varovat - po shlédnutí jsem měl smutný dojem, že je na tomhle světě Zdeněk Svěrák se svou upřímností úplně sám. Takže Tatínek pokračuje ve Svěrákově učitelování, promlouvání do dětských duší, a jako by podprahově říkal - buďte všichni jako Zdeněk Svěrák, svět pak bude lepší... Asi ano. (11.12.2004)