Mrtvý princ

Poetický ponurý příběh, kde zlo je potrestáno, ale nenadejde dobrý konec. Temné, svíravé, smutné. Kde jsou dnes princové mých mladých let? Kde jsou ty krásné princezny, démonicky krásné žárlivé potvory a vznešení moudří králové? Když si v souvislosti s názvem pohádky odpovím "na hřbitově zakopáni", asi budu za cynika. Paní režisérka si v pohádkách dost libovala v tom, že svého manžela odkládala na máry. Obdivuji princeznu Miroslavu, která trpěla zimou a klesala horkem, jak putovala sama krajem, ale přesto byla dokonale upravená, učesaná a princeznovsky krásná. Krom toho, stejně jako všechny ostatní dámy v téhle pohádce, měla krásné šperky. Proč už nežijeme v dobách perlových ozdob do vlasů? Jako dítěti by se mi to nejspíš nelíbilo, konec by mi připadal otevřený a atmosféra temná. Jenže ... pohádky nejsou primárně dětský žánr. (13.04.2013)

Neplánovaně jsem se v sobotním ránu podívala na tuto pohádku a nelituji toho. Příběh je zarámovaný do současnosti a to celkem přirozeně. Na několika místech je opravdu napínavá, s pečlivou výpravou a s dobrými hereckými výkony, především vyniká Ladislav Pešek v dvojroli Ondřeje a kastelána. Příběh oživují dvě nebo tři písničky s poetickými texty, jejichž autorem je Pavel Kopta. A jako milý bonus: Pohádka byla natočena na hradě Křivoklátě. (09.01.2016)

Začalo to jako horor. Běsnící počasí. Dva mladí lidé skrávající se po stromy. A název pohádky taky není zrovna dvakrát přívětivý. Bouřka to byla parádní. Nejsem si jistá, jestli by v dnešní době pustil kastelán někoho k sobě na zámek, ale budiž. Nemohl by bez toho vzniknout tenhle krásný příběh, kde se prolíná realita s legendou. Ladislav Pešek moc hezky vypravoval. Taky bych celá napnutá poslouchala. Alena Vránová uměla hrát pěkně závistivé ženské. Takové mrchy jí šly. (14.11.2016)

Dost ponurá pohádka bohužel utrápí diváka nudou. Počátek je neobvyklý neboť začíná prakticky v současnosti a tytéž postavy, které se účastní vyprávění pak hrají i v příběhu samotném. Ten je ovšem ponurý a a prakticky nedojde dobrého konce. I když...jak se to vezme. Po zajímavém počátku následuje dlouhé období nicoty, kdy Ladislav Pešek spíše vyšetřuje jako detektiv než přijde na to, co se stalo a jak to vyřešit. Úplně pohádku neodsuzuji, ale můj subjektivní názor je takový, že mě to fakt nebavilo. (22.02.2021)

Klasická televizní černobílá inscenační pohádka upoutá především ve svém pohádkovém romantismu v době renesance. Poetické ladění přednesu dodává na síle umění a kouzlu příběhu v poněkud temné atmosféře ve spojení s černobílým obrazem. Televizní klasika, která už nové generaci nic neřekne, ale ty starší jistojistě potěší. (01.02.2016)