Zlo přichází

Věřím, že by tento příběh obstál i v knižní podobě. (anebo byl podle ní natočen, tak daleko jsem se nedopátral) Jo zoufalství, lítost, nenaplněné sny a činy, to je to co pana Darka přivádí! A proto se snažte být jen veselí:-D Kolik hororových filmů to Disney vůbec vydal? Zatím jsem viděl pouze dva, a oba naprosto perfektní, zejména svou dějovou linií. (12.05.2013)

Bradburyho scénář vzkvétá pod Claytonovýma rukama zabalený do půvabného hávu osmdesátých let, s poctivou trikovou a maskérskou prací a neopakovatelnou atmosférou z dob, kdy vznikaly podobné horrorově či dobrodružně laděné pohádkové skvosty. Kde je těm dnům konec? Poslední film, který mi připomněl tyto zašlé perly bylo Johnstonovo Jumanji. (10.08.2009)

Mám po zhliadnutí dosť rozporuplné pocity. No neviem presne určiť, čo ich spôsobilo. Snáď asi nevyrovnaná réžia, ktorej vodca sa nevie rozhodnúť či zachovať Bradburyho víziu, alebo sa prikloniť k požiadavkám Disneyho štúdia vytvoriť divácky hit. Nevychádza ani jedno. Atmosféra v mnohých prípadoch okúzľuje, ale sú to len náznaky, náznaky niečoho čo prakticky vôbec nepríde a nevytvorí z filmu mládežnícky creepy horor, ktorých kvalitných zástupcov je v histórii minimum. (23.05.2014)

Nikoliv horor, ale spíše rodinná fantasy podle duchovního synkretika Ray Bradburyho. První dvě třetiny filmu jsou podle mého názoru trochu rozvleklé, lepší je až závěrečná fáze.. ovšem závěr s pointou souvislostí je poněkud ujetý, nepochybně v duchu Bradburyho panteismu. Na svou dobu jsou tu dobře zvládnuté filmové triky a výborně ztělesněné záporné postavy, místy atmosféra podbarvená dobrou hudbou, i princip vítězství lásky nad falešnými svody je správný. Ale celkově nemohu dát vyšší než 3,5. Vhodné i pro děti ve věku cca 10 - 14 let... (03.08.2013)

Film z produkce studia Disney podle scénáře a románu Raye Bradburyho a pod taktovkou Jacka Claytona, režiséra strhujícího dramatu "Místo nahoře", klasického britského hororu "Neviňátka" a legendárního "Velkého Gatsbyho" - již tento výčet naznačuje, že "Something Wicked This Way Comes" bude vskutku něco výjimečného. Centrálním motivem snímku, jenž svými komplexně rozvedenými postavami a fantaskní atmosférou osloví rovnou měrou děti i dospělé, je pokušení vycházející z niterné úzkosti. To nabývá konkrétní podobu v přízračné pouti, která do jednoho amerického městečka nečekaně přijede na konci října. Pro každou z hlavních i vedlejších postav pak má toto pokušení trochu jinou podobu. Zatímco pro dva ústředí chlapce Willa Hallowaye a Jima Nightshadea představuje primárně zábavnou atrakci lákající již tím, že se na sklonku roku, kdy se dny krátí, usadí za hranicemi města, pro dospělé obyvatele naopak nabývá doslova naplnění jejich nejniternější tužeb. Ale za tuto splněnou iluzi si principál poutě, démonický pan Dark, účtuje cenu nejvyšší. Tomuto pokušení hrozí propadnout také Willův otec, jehož vedle pokročilého věku již několik let skličuje selhání tváří v tvář synovi. Ačkoli některé roviny Bradburyho předlohy byly oklestěny, právě vztah otců a synů naopak vystupuje jako ústřední téma, obzvláště pak nelehký a pro obě strany potencionálně traumatizující moment, kdy otec v očích dospívajícího dítěte náhle ztratí auru nadlidského hrdiny. Už to samotné činí ze snímku zcela unikátní počin, což ještě umocňuje jeho dramaturgické uchopení a formální zpracování. Film se soustředí na vytváření zlověstné fantaskní atmosféry, čehož dosahuje tím, že postavy, a přeneseně i diváky, staví tváří v tvář výjevům vzpírajícím se racionalitě, ale které nikdy neosvětlí, naopak dává tušit jejich dlouhověké mystérium. Ať už je to vlak bez strojvedoucího, spanilá i bezcitná čarodějka prachu, tetování na rukou principála či výměna shakespearovských citací mezi ním a Willovým otcem, konfrontace s těmito i mnohými dalšími prvky dává pocítit mrazení ze setkání s něčím starověkým, co člověka přesahuje a upomíná ho na jeho vlastní konečnost. Současně ale "Something Wicked This Way Comes" uhrane svou výraznou poetičností, která se projevuje ve filmových prostředcích, ale i literárních kvalitách zdejšího jazyka, tedy nejen ve vypravěčských voiceoverech, ale také v samotných dialozích postav i jejich jménech. (07.05.2014)