Ji tong ya jiang

Chicken and Duck Talk. Jednoduchá zápletka, střet tradiční restaurace a západního rychlého občerstvení, je využita k rozehrání široké škály gagů. Trochu překvapivé pro toho, kdo z hongkongské komedie zná jen Stephena Chowa, je podíl slovní komiky (Proč nemám rád svou tchýni :-), ale díky jejich univerzálnosti a vývoji v ději tyto vtipy fungují. Jako bonus je komická sekvence ve stylu triádnické přísahy (Election už nikdy nebude to co dřív). (30.08.2008)

Famózní kantonská komedie stavící na lokálních motivech a dobově aktuálním tématu konkurence lokálních tradičních jídelen a importovaných fastfoodových řetězců. Michael Hui náleží po bok velkých géniů světové grotesky od Chaplina po Jacquese Tatiho (hudební motiv "The Chicken and Duck Talk" ostatně parafrázuje melodii z "Můj strýček"). Jeho humor přesně mísí slapstick s verbální ekvilibristikou a precizně stylizovanou gestikulací a grimasami. Z hlediska dobového kontextu je film pozoruhodný také tím, že nenáleží ani k jedné ze dvou dobových linií kinematografické reflexe nadcházejícího předání Hongkongu Číně. Namísto zjitřené démonizace i oslavného bratříčkování se zde předání vlastně vůbec neřeší (objevuje se pouze v jedné zmínce uprostřed dialogu), ale přesto představuje adekvátní referenci k filmu. Hui totiž namísto vyostřené polarizace přináší třetí cestu, kterou je lokální pospolitost navzdory vnějším hrozbám. Právě tím se potvrzuje Huiho statut domácího tvůrce, který dělá filmy cílené výhradně na kantonské publikum, což v jeho případě neznamená pouze zohlednění místa děje a tamních témat, ale také spoluutváření a utužování koloritu každodenního života. (03.05.2011)