Prozacový národ

Jedného rána sa prebudíš a bojíš sa, že budeš žiť... alebo Vitajte v Spojených štátoch depresívnych! Jeden z tých filmov na zamyslenie o tom aký obrovský dosah na ľudské správanie a každodenný život majú antidepresíva. Nech si vraví kto chce čo chce, v konečnom dôsledku sú to tak či tak drogy. Ale teraz k príbehu, ktorý bol zameraný najmä na Lizzie - ambicióznu a šikovnú novinárku, ktorá sa topí pomaly ale isto v depresiách. Spočiatku ma ten príbeh úplne pohltil, no potom sa dej zasekol v rovnakej fáze a razom ustál, skôr sa to sústredilo na vývoj charakteru a správania hlavných postáv. Škoda, že dej nebol o čosi výraznejší a miestami sa vyvíjal dosť nepochopiteľne. Najlepšie z celého filmu však boli Lizziene vnútorné monológy, ktoré akoby sprevádzali jej životné situácie. (06.10.2013)

Prozac Nation je formálně klasická autobiografie. Deprese léčené touhle pilulkou jsou vyprávěné mnoha příběhy, tento se vrací do 80. let, ačkoli produkce nic dobového neřešila. Ale komu by to vadilo? Knížka vyšla v roce 1994 (česky 1997) a primárně jde o emoce. A ty jsou zas doménou velmi dobrého castu: Christina Ricci, Anne Heche, Michelle Williams, Jonathan Rhys Meyers nebo Jessica Lange. Asi není potřeba víc. U nás podobné věci řešil Můj vysvlečenej deník. (27.08.2023)

Že som čakal videoklipový film o drogách, je asi problém mojich očakávaní. Čo ale nie je môj problém, je nedramatický scenár. Depka takmer stále, ale hlavná postava je natoľko neznesiteľná a jej konanie (vinou scenára) natoľko vzdialené, že sa v pocitoch filmu a hlavnej hrdinky, celkom strácam. Pripomínala mi jej Amandu, z Anything Else Woodyho Allena. Hysterka ktorá sa dusí sama v sebe. Ale ja som nepobral prečo. Občas nežná, občas agresívna, občas sviňa. Čo z toho spôsobilo zlé detstvo? Čo nervy? A čo tabletky? To sa nedozviete. Preto neviem ktorá scéna, mala vyvolať ktoré emócie. Preto mi to prišlo jak keby v jednej tónine. Preto mi to prišlo nedramatické, pretože ten film ide v podstate celý čas v jednom rámci depresie a neviem kedy to so mnou malo niečo spraviť a kedy šlo proste len o "bežnú rutinu". A prepadnutie, to bolo úplne zbytočné.. Rozhodne sa nejedná o nepodarok, ale tie témy: drogy-psychické problémy-80.te roky, to mohol byť dokonalý film. A takto si to nepredstavujem (05.04.2014)

Citlivě natočená adaptace autobiografického bestselleru Elizabeth Wurtzelové o boji s depresemi je skvělým důkazem toho, jak výtečná je Christina Ricci herečka. Co by v podání někoho jiného mohlo svádět ke HRANÍ, působí naprosto přirozeně - není to Christina Ricci, která hraje, že trpí, ale trpící Elizabeth Wurtzelová. Vynikne to zvláště ve srovnání s Jessicou Langeovou, která přehrává ostošest. Vzhledem k její roli to ale tolik nevadí. Škoda, že Miramax tenhle zajímavý a působivý film naprosto zazdil. (29.12.2006)

Film sám o sobě mě nebavil. Tvůrci to sice "zkusili" tím, že hned na začátku Christinu komplet vysvlíkli, ale to zabralo jen na chvíli. Koukat se hodinu a půl na káču, která by potřebovala rozsekat zadek vrbovým proutkem a pak prohnat kopřivama, není žádnej rajc. Biggse moc nemusím, tím spíš že ho dabuje Filip Švarc, a Michelle Williams ještě v roce 2001 nebyla sexy, to je až teď. Lucie Vondráčková je sice dobrá, ale sama českou verzi nevytrhne. "Borcem" na konec je duo Pavel Šroubek (překlad) a Veronika Veselá (dialogy), kteří v dabingu zotročili anglické "It's getting kind of late" na nesmyslné "začíná být pozdě" místo českého "připozdívá se" anebo ještě i synchronizovaně přijatelného "už je dost pozdě". Hanba! (14.01.2012)